Založit webové stránky nebo eShop
 

Vítejte na stránkách čévečka Kamotse

Výchova
V této sekci bych se chtěla podělit o zkušenosti při výchově československého vlčáka.

(Pokud se budete mít k něčemu výhrady či rady jak to dělat lépe, nechám si ráda poradit)

Shrnutí po 7mi letech

 

Shrnutí po 6ti letech

 

 

 

SHRNUTÍ PO 5ti LETECH

Všem nešťatným majitelům tohoto plemene můžu s klidem říct, že už to je a bude jen lepší. V minulém roce se toho hodně událo a proto i já jsem zase bohatší o nové zkušenosti.

Trénink s elektronickým obojkem proběhl velmi dobře. Jelikož Kam velmi dobře ovládá povely a hlavně zákazový, nebyl pro něj problém pochopit, co ta věc na krku znamená. Ze začátku sice musel dostal ten maximální impuls (začala jsem od nejmenšího ale bohužel to nefungovalo), zající a srnky jsou hodně silný podnět, ale stačilo to asi 2x a už okamžitě pochopil princip. Nyní není vůbec potřeba impuls používat ale když se někdy stane používáme impuls 6 (z 20) a bohatě stačí. Musím říct, že je to zázrak a nám začaly zlaté časy, které trvají až doteď. Kam získal neuvěřitelnou svobodu (98% procházek chodí na volno) a já opět pohodovou procházku (4 roky jsem si to vůbec neužívala, jen jsem hlídala, kde co poběží). Musím sice pořád dávat pozor co se kde šustne, ale jsem v pohodě, neboť vím, že ho bez problémů odvolám. Je to paráda. Jsem hrozně ráda, že jsem ty 4 roky s Kamíkem tak pracovala, neboť teď se mi to neuvěřitelně vrací. Musím dokonce říct, že někdy poslouchá lépe než můj borderáček a je co říct. Stačí vyslovit povel a on okamžitě poslechne, pokud vyběhne zajíc a on se chystá za ním, stačí zařvat „ne“ a on to zapíchne a čeká na další povel. Samozřejmě stále používám odměny, na každou procházku si beru pamlsky, neboť si to opravdu zaslouží. Pokud se výjimečně stane, že K. nezareaguje na povel NE okamžitě dostává impuls, ale to jsou opravdu výjimky. Jsem nucena použít impuls tak 1x za 2 – 3 měsíce. Obojek nosí na každou procházku a stále kontroluji, zda je funkční – to je nezbytnost.

Ani jsem netušila, jak dobře jsem nácvik na obojek dobře načasovala. V únoru jsme začali trénovat s obojkem a v říjnu se nám narodilo miminko. Díky naprosté ovladatelnosti obou mých psů jsem mohla na procházky chodit až do porodu a to bylo super. Na vodítku by to totiž opravdu nešlo, proto opět pěju na obojek jen chválu. Mám dogtrace do 250m a bohatě stačí, neboť takhle daleko se Kamovi nikdy nepodaří utéct. Jo ještě jedna zásada, obojek používám výhradně, když na psa vidím, nikdy bych mu nedávala impulsy, když je třeba někde ve vinohradu, neboť nevím, zda už se třeba nevrací zpět a tím bych ho trestala naprosto nesprávně.

DÍTĚ A PES

Ani tuto stránku jsem nenechala náhodě a Kama jsem soustavně připravovala na příchod malého človíčka. Jak jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, začala jsem pomalounku polehounku ochlazovat kontakt (co si budeme povídat, s kočárkem a pak větším dítětem už nebudu mít tolik času neustále něco na procházkách vymýšlet a bavit hafany, tak jako dosud), neboť jsem měla 9 měsíců času, šlo to pěkně pomalu a nenápadně. Na procházky jsme chodili neustále, jen jsme si už tolik nehráli a nevyžadovala jsem takovou pozornost jako dřív. Doma to stejné, přes den byli kluci venku a až na noc šli do baráku (tedy Gripp borderka do kuchyně, Kam do předsíně). Doma jsem si jich moc nevšímala. Asi 2 měsíce před porodem jsem začala z počítače pouštět několikrát za den dětský pláč, začala jsem mluvit na imaginární dítě, dávala očuchávat vyprané oblečky. Nejdřív byli z toho zvuku nervózní, ale pak už to vůbec neřešili. …...

Když jsem přijela z porodnice, malého jsem předala tatínkovi a hned jsem vyšla s klukama na chviličku ven. Pak jsme se vrátila a dělala jakoby nic. Večer jsem vzala malého do náruče, posadila se do dveří mezi kuchyň a předsín (seděla jsem za brankou), povídala jsem klukům o našem Míšovi a neustále je krmila piškotama. Odměňovala jsem je je za to že byli klidní, naprosto dítě ignorovali a řešili jen piškoty :-) Takhle jsem to dělala několikrát denně za všech situací (spící, řvoucí, vykládající, rozbalené, nerozbalené, pokakané, ….) Kluci byli skvělí. Na pláč si velmi rychle zvykli, Kamovi jsem ale pro jistotu dávala prvních 14 dní léky na zklidnění (relaxix). Největší zlom nastal, když jsme začali jezdít na procházky s kočárem, od té doby jsem věděla že je vše ok. Milují procházky z kočárkem, i když ne vždy je kočárek zárukou procházky (cvičně chodím i sama). Jakýkoliv kontakt mezi psem a dítětem neomezuji a naopak pejska chválím. Když přijde Kam za Míšou a chce si čuchnout, tak jen v klidu řeknu, jo Kami to je náš Míša a dělám jako že nic. Psi berou naše dítě jako součást rodiny (smečky) a jakékoliv nervozní chování v přítomnosti dítěte vede jen ke zbytečným nepříjemnostem. Nikdy bych nenechala dítě samotné se psem, ale když jsem u toho, nechám ať se pomalu oťukávají. Nyní mimino ještě sedí, takže není pro psa hrozbou, ale až začne chodit (tím pádem bude koukat psovi přímo do očí) vachrlatou chůzí a nebude respektovat jeho bezpečnostní zónu a chování, je nutné psa chránit. My jsme na zahradě vytvořili oplocený prostor, kde si bude bez problémů a v bezpečí hrát a přitom můžou být hafani s námi.

Ještě musím dodat, že Kam je velmi dobrý bodyguard, vždy když jdu na procházku s někým novým (či známým ale normálně chodím sama) tak jde aspoň 15 min u kočáru a zjišťuje zda je vše v pohodě. Musím být opatrná, když se chce někdo podívat do kočárku, ale ve všech těchto případech je nutné, být v klidu, psa si v klidu posadit n. položit (odložit) a pak není problém aby kdokoli se dal do rozhovoru :-)


 


 

 

SHRNUTÍ PO 4 LETECH

 

Zkušení „čévéčkáři“ tvrdí, že je toho krizový věk, buď se pes totálně pokazí a už bude darebák do konce života n. pokud je v pohodě, bude v pohodě i dál. Já jsem došla o některé své iluze a musela jsem se smířit s faktem, že na některé sny a cíle nedostáhnu a že majitel čsv se musí umět neustále přizpůsobovat ….

 

1. iluze – naučím Kama na kotec …

V létě 2011 jsme se přestěhovali z bytu ve městě do rodinného domu na vesnici. S novým domovem jsem chtěla nastolit nová pravidla. Přes den v kotci (v době mé nepřítomnosti) a přes noc doma, ale jen v kuchyni (ložnice a obyvák je tabu – ohrádka ve dveřích) s tím, že do kuchyně půjdou až těsně před spaním, jinak budou v předsíňce (ohrádka).

1,5 měsíce jsme všichni spali přes noc v zavřeném kotci (aby pes pochopil, že je jako doma), zde dostával K. nažrat, pojistila jsem to podáváním přírodních antidepresiv pro psy (allegris, relaxis), nasazováním feromonového obojku a přesto ….......... to byl horor, v momentě kdy se zavřel K. do kotce začal neuvěřitelný řev (vydržel dlouho) a boj o život (totálně si ohobloval drápy až do masa, a zničil vše co bylo v kotci a na to z kotce dosáhl). Vůbec se to nezlepšovalo. Věřím, že by si nakonec dal říct, ale bohužel sousedé ne a začali pomalu sepisovat petici ….......... musela jsem ustoupit.

Nynější stav: psi jsou celý den na dvoře a do kotce se jdou (dobrovolně) schovat, když je škaredě. Kam pořád žere v kotci a rád, po žrádle jsou do předsíňky, do kuchyně je pustím až těsně před spaním. Všichni jsou spokojení a je klid.

 

2. iluze či spíše sen a cíl mého výcviku – odvolám Kama od zvěře

Přestěhováním na vesnici ztratil Kam tolik potřebovaný trénink v náročnějším prostředí, které poskytovalo město. Zde nikdo nevenčí psy (Kam nemá kontakty), tím pádem je prostředí nutné na nové informace a podněty a zvídavé zvíře si hledá nové podněty. Jasně, snažím se ho nějak zabavit, ale nemůžu po vrkovi chtít, aby mi věnoval neustále pozornost jako např. borderka. Širé pláně a vinohrady jsou ideální pro zvěř a ta se tu tedy hojně vyskytuje. Takže je jasné co si Kam nachází jako ideální zábavu, navíc už je dospělý a velice rychle zjistí, že v jistých situacích neplatí nadpřirozené vlastnosti (vídí, slyší a běhá rychleji než on) jeho paničky. Je to jasné, poslouchá jak hodinky ale jen do momentu než vyběhne zvěř. Jelikož stále razím teorii, že pes volnost potřebuje a že zvěř je nevypočitatelná, stane se, že K. zjistí že na něj nedosáhnu a párkrát se mu podaří zvíře prohnat. Okolo 4. roku se tato vášeň ale stala opravdu velmi problémovou a nyní už Kam zvěř vyhledává (dívá se do polí a čeká na pohyb). Rozhodnutí je na mě. Oprostím se ze vlastní hrdosti, že jsem zklamala a pořídím Kamovi pomůcku, která mi zaručí prodlouženou ruku (elektronický obojek) n. budu do konce života vodit K. na vodítku? Bylo to pro mě velké zklamání, žejsem Kama v tomto směru nezvládla. Nicméně chození jen vodítku to není nic pro nás, takže jsem se rozhodla použít tu poslední alternativu (nic jiného už není) a obojek objednala.

TRÉNINK S ELEKTRONICKÝM OBOJKEM

 

 

 

SHRNUTÍ PO 3 LETECH 

 

Tak jsme zase o rok starší, větší, chytřejší a namustrovanější.

Zhruba ve 2,5 letech jsme konečně úplně odbourali náhubek a používáme ho jen ve výjimečných situacích (výlet do kina, oslavy narozenin mimo dům apod.)

Když bylo Kamovým dětem 3,5 měsíce byli jsme na společné vycházce a Kam se ke svým dětem choval moc hezky. Jeho syn - klon (stejně sebevědomý floutek jako jeho otec) mu hned padl do oka nikdy bych nevěřila, že na něj bude K. tak něžný, nechal se od něj okusovat, ozobávat, prostě bylo to moc hezké. Stejně mile se choval i ke své dceři, ta se ale trochu bála, takse ji snažil trochu zocelit. Na koho byl ale dost drsný (ale asi ví proč) byl jeho druhý syn, dost se bál, kterého teda cepovali oba (i matka). Neublížili mu, ale pěkně ho prohnali.

Jinak ke psům se Kam chová nekompromisně nadřazeně, nedá nikomu šanci aby si ho očuchal, hned po něj vyžaduje podřízení. První skočí, 

pak zjišťuje co je vlastně zač, fena či pes. Musím být velmi opatrná a hlídat ho, aby se na procházkách nedostal k nějakému psovi sám. Pokud je ale pod mojí kontrolou, zvládáme psy v pohodě. Když nějakého psa míjíme, upoutám Kamovu pozornost a prokmuji ho pamlskama. Dříve jsem musela používat zakazový povel, nyní už má Kam takovou asociaci, že když míjíme psa, otočí hlavu ke mně a čeká na pamlsek. Někdy taky jdeme na stranu, posadím ho a krmím právě v momentě kdy pes prochází. Funguje to dobře.

Bohužel jsem měla již 2x možnost okusit sílu mého vrka a velice rychle jsem došla k názoru, že když se pustí do boje, nemám šanci. Bohužel nás při koupání (v létě) napadl pes a Kamovi při rvačce spadl náhubek, byla to mela, já ho ale držela zuby nehty za obojek, jinak by to bylo daleko horší, málem mě utopili a hrozně odřeli, ale nepustila jsem, proti jeho síle jsem ale neměla šanci. To mě jen utvrzuje v teorii o předcházení situací. Stejně bezmocná jsem byla, když se Kam zakousl do jiného čévéčka (podotýkám K. byl napaden) a dokud se sám nerozhodl, že ho pustí, neměla jsem šanci (žádné „pusť“ ani „nesmíš“ nezabralo).

V rámci socializace mezi vlky jsme podnikli „vlčí výšlap“, kterého se zúčastnilo 8 čsv (6 samců, 2 feny) a samo 1 border collie :-))) Jelikož se jednalo většinou o samce (dospělí i puberťáci) za žádných okolností jsem si nedovolila Kama pustit, na sto procent by to šel rovnat. Na vodítku to ale zvládal dobře a moc nevymrzoval. Je velmi důležité neutále psa vystavovat takovým situacím a dokazovat mu, že ho máte pod kontrolou.

Co se týče vztahu Kama a Grippena je to podstatně lepší, sice si neustále hlídá misku s vodou a snaží se organizovat Grippimu život, ale je to mezích.

 

Nějaký čas jsme byli nuceni přijmout do našeho bytu 2 nájemníky (fenu jorkšíra a její paničku) a i když se to pro většinu lidí zdálo neuskutečnitelné bez rizika, zvládli jsme i tuto situaci. Ano, musela se nastolit určitá pravidla dle hierarchie ve smečce a Kam měl v době mé nepřítomnosti raději náhubek, ale zvládli jsme to perfektně. Byla to velká zkouška pro všechny, ale uspěli jsme.

 

Honění zvěře se zdá jako velký problém, sice se nestává že by se mu dařilo vyběhnout (v rizikových oblastech ho mám na vodítku), ale kdyby mohl, vyběhne.

 

SHRNUTÍ PO 2 LETECH

15. 4. 2010
 

Už jsou to 2 měsíce, co Kam oslavil své 2. narozeniny. Když to mám zhodnotit, musím stále dokola opakovat, že moje investice do výchovy se mi čím dál víc vrací. Všechny situace kterým bych se nejraději vyhnula, ale já do nich jdu i přes nervy, nepohodu apod. to vše se mi opravdu vrací. Přes letošní hodně sněhouvou zimu a v podstatě doteď jsme docela flákali poslušnost. Prostě se mi nechtělo. Teda flákali, dřív jsem na každé procházce stále vymýšlela nějaké činnosti, čím bych Kama zabavila a navázala ho na sebe, různě jsem kluky uvazovala a cvičila apod. Tohle jsme dost omezili, ale nyní už jsme zase začli. I přes nepravidelnost cvičení (pozor nemluvím o důslednosti, ta platí za všech okolností) se ale poslušnost nezhoršila (jak se říká že někdy je míň víc) ba naopak. Mám pocit, že to Kamíkovi docvaklo a opravdu poslouchá moc hezky a ochotně. Jediný problém je zvěř, pokud vyplaší zajíce, nemám šanci, je prostě v tranzu a letí. Naštěstí se mu to povedlo asi jen 3x za celou jeho existenci. A srnky? O tom ani nemluvím, když je vidí, může se zbláznit, ale zase se mi daří aby se nemohl rozběnout (utekl jen jednou). Bohužel i když zacítí stopu, vůbec nereaguje, prostě si jde po stopě. Jediné co zatím platí je zavolat: „tak ahoooooooooj“ to se otočí a peláší, ale na jak dlouho to bude fungovat. V podstatě ale není dne, kdy by nešel na volno, tohle se snažím opravdu dodržovat, aby mu to nebylo vzácné. Vybírám vždy jednu trasu která je přehledná abych mohla na včasu zasáhnout. Naštěstí K. nemá tendenci zvěř vyhledávat, pouze když ji vyplaší n. ji náhodou uvidí (myslím si že do jisté míry na tom mám zásluhu i já, že jsem ho vždy bavila n. ho vodila na canis. šňůře). Dokonce už se nám i stalo, že jsem Kama akorát zastavila a posadila povelem asi 7 m předemnou a asi 20 m před ním naráz vyrazil zajíc. Zachovala jsem klid a pochvalným hlasem jsem ho chválila a šla k němu. Zůstal sedět, takže byl po zásluze odměněn. Takže ty procházky vypadají asi takhle, kde to jde chodí na volno (oči mám na štopkách), ale pokud se mi jen malinko něco nezdá (pozoruji psa, okolí a druhého psa), okamžitě ho uvazuji (tohle zničehonic uvazování dělám i jen tak, aby si to nespojil) n. si ho dám k noze, třeba jen na pár metrů a zase ho pustím. Když jde na volno (vždy má náhubek) snažím se mu dávat různé povely a úkoly, ale moc ho to nebaví. Pokud chci mít klid n. je to nepřehledná n. oblast s hojně se vykytující zvěří, chodí na šňůře (ale i na té dostává různé úkoly). Metodu stopovačky (pes tahá za sebou stopovačku aby mohl majitel za včasu na ní dupnout kdyby něco a měl psa pod kontrolou) nepoužívám a elektrický obojek taky ne (to je až uplně ta poslední možnost, až všechno selže). Je to sice velmi pracné, ale zatím se mi to vyplatilo. Pravda je, že s výchovou ještě nejsme daleko u konce, takže uvidíme.

Přes zimu jsme hodně chodili mimo cesty hlubokým sněhem a kladla jsem důraz na povely na caniscrossové šňůře, kt. jsem pak využívala na běžkách. Opět jedna z činností, kt. se s tímto plemenem dá dělat. Kam teda není žádný tahoun, ale udržuje tempo.

Co se týče chování se ke psům. Na procházkách když potkáváme psy trochu brblá ale jde u nohy, vypozorovala jsem že je to hodně závislé na mě. Musím být v pohodě, soustředit se na správné vykonání povelu a spíše chválit n. hned od začátku důrazně říkat „nesmíš“ a opět hodně chválit. Musím být ale já v poho, nesmím dát najevo, že vím že tento konkrétní pes je vždy problém apod. Míjení psů nám jde čím dál víc. Začali jsme se zúčastňovat tzv. „vlčích procházek“, prostě procházka mezi svými a Kam se ukázal jako velmi pohodový pejsek. Dokud se s kontrétním sokem nedostanou tváří v tvář a on ho pohledem nevyzve k souboji, dělá že ho nevidí a nic neřeší, ale běda když ho vyzve, to jsou v sobě hned. Absolvovali jsme 4 takové akce a každá byla lepší a lepší. Nakonec jsme to dělali tak, že byl vždy puštěn jeden samec a ostatní šli u nohy a postupně se vystřídali. Mezi čsv se dle mě umí chovat perfektně, respektuje ostatní jedince, ale když je tam nějaký výrostek má tendenci mu ukázat něco ze svých pravidel. Jak na tom bude s ostatními plemeny si nejvíc vyzkoušíme toto léto opět u Ivo Eichlera. I když malou zkoušku už máme za sebou, absolvovali jsme náš první dogtrek a Kam se choval perfektně, dokonce mě celou cestu tahal, krásně poslouchal, nedělal moc ramena na psy a zůstal mezi ostatními psy v dokonalém odložení.

Likvidace bytu se už nekoná, ale náhubek jsme stále ještě uplně neodbourali. V noci ano, to je bez problémů, ale přes den mu stále nevěřím. Dělám pokusy, když vidím že je fakt unavený a podobně, ale nastálo mu sundaný ještě nějaký čas nezůstane. Jinak ale chování se v bytě je (až na některé výjimky) o hrozně moc lepší, dokonce ani neotravuje, když třeba neměl takovou zátěž. Pochopil systém a myslím, že ho přijal. Ráno spí, dokud já, leží dokud se nezačnu obouvat boty, nikam se nechystá, když vidí že se oblékám do pracovního a trpělivě čeká až se vrátím z práce, dokonce ani tolik nevyje (když se v práci trochu opozdím).

A vztah mezi Kamem a Grippenem. Poslední konflikt byl asi před 3 měsíci (Gripp to odnesl otohematomem a trvalým spadnutím dříve postaveného ucha) ale nyní je to čím dál lepší. Dokonce si troufne Gripp se napít se společné misky (od kt. ho vždycky Kam škaredě odháněl), dojde se pomazlit, v klidu žere a moc hezky si spolu každé ráno hrajou. Pravda je, že tohle si dovolí jen v mé přitomnosti, jinak je asi zalezlý pod postelí. Nicméně od minulého léta je to velký posun směrem k lepšímu.

Takže když bych to měla shrnout. Náš vztah (pes a páneček) je velmi silný, plný lásky ale taky důslednosti. Kam výborně reaguje na zákazové povely a moc hezky poschouchá. Jako smečka jsme sehraný tým a stále je to lepší a lepší. Už začínám mít konečně pocit, že moje práce nebyla zbytečná a že z Kama se stává opravdový věrný přítel.

Kam se stal 2 a ¾ letech několika násobným otcem, ale naštěstí to na něj nezanechalo žádná následky v podobě věčného vytí po hárajících fenách.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

27. 9. 2009

Kamots už má 19 měsíců a postupná změna v jeho chování je znát. Pořád je to velký lump, ale ve spoustě věcí už se hodně zlepšil. Jistě tomu napomohly naše letní akce. Opět jsme byli na táboře v Dešné s Ivo Eichlerem, kde byl hlavním cvičencem právě Kam. Bohužel začal asi od 15. měsíce hodně terorizovat Grippena. Začal na něj hodně dominovat, zakazovat mu se pohybovat po bytě a dokonce ho ani nechtěl pustit k misce s vodou, o hlídaní misky nemluvím (ale ne svoji ale právě Grippenovi – chudák byl tak vystresovaný, že nechtěl žrát). Myslela jsem, že si to kluci musí mezi sebou vyříkat sami a G. musí pochopit, že Kam tu bude šéf (myslím mezi psy), ale odborníci (právě u I. Eichlera) mě vyvedli z omylu a poradili, že jediný kdo bude rozhodovat o tom, co se bude a nebude dít jsem já jako ŠÉF smečky. Takže jsem Kamovi hned dala najevo, že to teda dělat nebude a jakž takž se to dalo kočírovat. Navíc v cizích prostředí táborů, k žádným potyčkám nedocházelo. Na táboře v Dešné Kam hodně cvičil a hodně se zlepšil, mně to také pomohlo v tom, že jsem mu začala více věřit, tím pádem si dovolovat pouštět ho, kde jsem si to dříve netroufla. Také jsem si potvrdila, že není takový magor, jak ze sebe dělá a mezi psy se umí chovat. Ve skupině asi 20 psů (psi i feny různých ras, hodnostního postavení, věku) se choval velmi dobře a když měl náznak, že by si chtěl dovolovat, díky zákazovému povelu NE (musela jsem 1x použít řetízek a byl klid) jsem jeho činnost okamžitě přerušila. Dále jsem byla napomenuta, že nedávám pozor při tom když si Kam vytipovává obět, kt. bude provokovat a vyzívat k boji upřeným pohledem. Od té doby si na to dávám pozor a opravdu si tím dost často předejdu zbytečným výpadům. Také jsem zahájila běh u kola. Párkrát jsem jela tzv. jednoruč, ale po té co jsem sletěla díky přeběhnutí kočky …. pořídila jsem si pružinu ke kolu a na tu nedám dopustit. Nejdřív jsem začala zlehka jen pár kilometrů, ale teď už běháme i delší trasy a i větší rychlostí. Kolo je pro čsv zázrak. Má to ale svá pravidla, kt. Kam velice rád přijal, u kola se běží vždy na vodítku (pružině) a jen když se kolo vede, tak chodí na volno (s náhubkem, jak jinak). Zavedla jsem to tak proto, aby K. věděl že u kola se maká, takže nemá cenu se rozhlížet po okolí (zvěř, psi apod.) Ze začátku se mu moc nechtělo, ale nyní to má rád a běhá docela rychle ( jistě k tomu přispívá neustálé prokrmování piškoty za to že se zařadí „ke kolu“ pak že se rozběhne a pak v průběhu běhu). Další velký pokrok je, že konečně v noci nemusí mít K. náhubek a dokonce i když ho občas nechám někdy samotného tak taky nic nevyvede. Nicméně musím být pořád ve střehu, sundaná vánočka a loupáčky z digestoře je toho jasným důkazem (to měl náhubek). Co se týče poslušnosti, je to o hodně o hodně lepší. Chodí daleko víc na volno, výborně reaguje na povel „zařadit“ (alternativa „k noze“) a čekej, nyní pracujeme na sednutí a lehnutí na dálku a musím říct,že i přes odpor i tohle se nám daří. Nepřestávám ale stále nosit pamlsky, to prostě patří k základní výbavě při procházce. Pokud nemám pamlsky moc necvičím n. chodí na vodítku. Prostě se mu to poslouchání musí vždy vyplatit, postupně to zkusím odbourávat ale pomalu, není proč s tím spěchat, dostává jen když plní povely na výbornou, problém je v tom, že on je fakt plní na výbornou :-) Další důkaz jeho výborně se projevující povahy je naše dovolená v Krkonoších, celý týden poctivě nosil brašny, chodil na volno, poslouchal, procházel na túrach mezi spousty turistů a uplně bez problémů (je fakt, že ze začátku dělal bubáka ale během 2 dnů se uplně ochodil a byl super), na chatě se spřátelil s dětmi,nechal se hladit, prostě mazlík, každý den vydržel odložení u ovečky (ale byla to muka, odložení nám moc nejde) a procházel kolem ohrad se skotem. Byl moc šikovný. A to prosím v chatě, kde jsme byli ubytovaní byl v každém pokoji pes, takže by měl důvod štěkat, výt apod. ale on vůbec, byl opravdu i sám moc hodný (pravda byl unavený z pochodů ale to nevadí, to je účel). Další velká zkouška byl tábor agility, kde musel být celý den uvázaný, neboť se nenašel žádný odvážlivec, kt. by si pohrál (ale spíš páneček nechtěl) což Kama dost štvalo, neboť všichni samozřejmě chodili na volno, navíc jsme trénovali s Grippem. Tohle ale byl účel, musí se umět chovat za všech okolností, i když mu není zrovna věnovaná pozornost, vše je dobrá škola pro život. Navíc jsem s ním 2x denně jezdila na kole (asi 4 – 10km) a procházky nepočítám. Tyto prázdniny byly opravdu velmi „výživné“ a vrkovi hodně prospěly. Problém s Grippem ale bohužel pokračuje, neustále ho nechce pustit k misce s vodou, takže G. má misku v koupelně a vždy když přijdu tak se jde napít.Jinak to ale zvládáme, teda já, ostatní s tím mají problém, vždy když někdo Grippa vítá, tak to chudák Gripp schytá. Neustále jeho žárlivost trénujeme. Doma Kama odložím a mazlím a hladím G., Kama chválím. Venku je uvážu ke stromu a cvičím s Grippem, pak G. uvážu jinam a cvičím s K. A zase znovu. Doma při jakémkoliv náznaku teroru, nasadím taky teror, prostě zařvu „NE“ a donutím Grippíka aby dokončil činnost kterou mu chtěl Kam překazit, Kama při správném provedení velmi chválím. Zatím se to daří. Pokud by teror pokračoval v mé nepřítomnosti, byla bych nucela Kamovi omezit prostor aby neměl přístup do celé místnosti a nehrál si na šéfa. Taky jsem začali trénovat stopy, ale to nám moc nejde …..
7. 2. 2009
Kamil má 12 měsíců.

Nemůžu tomu uvěřit a možná je to jen ticho před bouří, ale jak mávnutím kouzelného proutku se Kamča hodně zlepšíl. V den jeho narozenin jsme byli na výstavě (v kruhu s 8 psy) a choval se naprosto excelentně. Neřval, netahal mě, pěkně poslouchal a vystavoval se. Byl opravdu výborný, mezi stánky a mezi psy se choval klidně a vyrovnaně, měla jsem z něj radost. Když jsem ho nechala samotného, pěkně ležel a ani neštěkal. Dlouhotrvajícího průjmu jsme se snad nadobro zbavili, takže teď už zase baští granule. O to víc si teď váží pamlsků (psí piškoty s kuřecím masem či vývarem) a pěkně poslouchá.
Opravdu mám pocit, že se od toho roku hrozně zlepšil (nesmím se ale nechat ukolébat), díky pamlskům jsme zvládli i to vyštěkávání na psy. Vždy když jdeme kolem nějakého hafana se snažím pomocí pamlsků upoutal pozornost na sebe a přejdeme v pohodě. Dokonce když teď potkáme nějakého psa, otočí se na mě a chce pamlsek, to stejné platí u pochybných existencí. Co se týče přivolání, stále je to adrenalinový sport. Chodíme do lesa a srnky ho velmi zajímají. V lese (i jinde) chodíme střídavě na caniscrossovém vodítku a na volno - snažím se s ním být co nejvíc v kontaktu, hrajeme si s klackem, cvičíme povely (umíme pár prvků z dogdancing), honíme Grippena, prostě stále pod kontrolou.
Už brzy chci začít zlehka trénovat běh u kola a u koloběžky.

pár dní po vánocích napadl sníh, tak jsme vyrazili na běžky, Kamča táhl docela slušně, ale pak už ho to nebavilo. Většinou jsme ale jeli za tmy jen za světla čelovky a to bylo docela dobrodružství :-)

Vánoce a Silvestr 2008
Vánoce jsme slavili u rodičů :-) a byla to docela divočina. Přijeli jsme 24. 12. raději až odpoledne a předtím jsme celé dopoledne lítali to venku, aby byl Kam vylítaný a hodný. Vše jsme zvládli relativně v pořádku (stromek byl ale raději přívázaný ke stropu) až do doby než přišla návštěva. Kam se na ně tak těšil (a já ho nechtěla pustit) že řval jak tur a nedal se vůbec utišit. Návštěva se bála a tak stála stále v chodbě a koukala se na něj a to ho o to víc popuzovalo ... No asi po 10min se zklidnil, ale stále si je hlídal. Jeho vítací rituály jsou zatím docela divoké, stáče, chytá za rukávy a cvaká u nosu.Čím víc se protivník brání a rozčiluje, tím víc se Kamil rozbuřuje. Mně to nedělá, ale všem ostatním ano. Doma to řešíme tak, že jde domů na vodítku, všichni ho ignorují a asi po pěti minutách ho pustím a oni ho jen tak mimochodem pohladí. 
Silvestr proběhl naprosto v pohodě, největší stresmen je hluchý jak poleno, takže se něměl od koho naučit bát petard.


Posledních pár týdnů se soužítí s vlkem v bytě stává neúnosté. Je to velký likvidátor a hlavně neúnavný. Už si sežral 4 náhubky (teda vše kožené co se dalo sežrat), nyní je s náhubkem zalepeným sportpáskou. Vždy, když se vracím domů čekám, co na mě zase čeká. Je velmi vynalézavý, jakákoliv malá chybička či skulinka v náhubku je hned využita (např. ukousal rožky mléka a vylil 4 litry do pelechu), jinak leze kamkoliv ho napadne, sundává se veškeré věci na kt. došáhne, prostě katastrofa. Ach jo. Je neúnavný, nachodíme km na procházkách a stejně se vrátíme domů a on zlobí a zlobí.Stále vaříme kuře s rýží, asi 2 měsíce a mám strach z nevyvážené stravy.

Asi po 14 dnech od nehody u ohradníku jsem opět zkusila česat (s náhubkem) a vše proběhlo ok. Vlčáci jsou velké citlivky.
 
Základy socializace máme za sebou a teď se tedy soustředíme hlavně na tu poslušnost a hlavně přivolání. Myslím že s 9. měsícem věku se začíná projevovat, když se rozhodne že nepřijde na přivolání, tak prostě nepřijde. Zatím na něj platí, že zavolám "ahoj" a běžím od něj ale na jak dlouho? Přivolání, vyštěkávání na psi a lidi (sice přátelsky ale není to příjemné). Jeho pohyb na volno je taková sázka do loterie. Problém je v odměňování, v poslední době má Kam problém s průjmem a nemůže mít klasické pamlsky, ale taky ne pořád stejné. Musí mít dietu a on se na dietní věci špatně motivuje. Na jedné procházce dostal ránu elekt. ohrádníkem a od té doby je dost citlivý na zadní nohy. Když jsem ho chtěla česat, začal se hrozně ohánět, musela jsem mu dát náhubek, byl jak v tranzu. Nechala jsem ho být a asi za týden ho zkusím trochu počesat. 
 
1. 11. 2008
Sushi párty
 
Pořádala jsem takovou malou oslavu a to byla ideální příležitost, vyzkoušet si to nešťastné vítání. Nenechala jsem nic náhodě a na dveře jsem dala velkou ceduli s instrukcemi. IGNORUJTE VŠE CO BUDE VLK DĚLAT, NEDÍVAT SE DO OČÍ, NEHLADIT, NEODSTRKOVAT, NESMÁT SE, BEZ EMOCÍ. Když vešli, držela jsem ho a on hrozně řval, až se všichni posadili a opadl první nápor, pustila jsem ho. Hned se k nim vrhl, ale neskákal a jelikož všichni dělali že tu není, tak to proběhlo docela dobře.
 
 25. 10. 2008
Seminář  v Hradci Králové.
Musela jsem absolvovat seminář a jelikož mi nikdo nechce Kamíka hlídat, musel opět se mnou. Až na neustálý průjem se choval taky dobře. Po dobu přednášek si kousal kostičku a nevšímal si okolí. Jen jednou vystartoval (byl uvázaný) na jedny ženské, ale mám podezření že mu duply na ocas. Pak jsme se prodírali davy (byl tam i veletrh) lidí a to bylo taky ok. Dokonce jsme trénovali i odložení v davu a opravdu vydržel.  V sále přednášek byl nervozní ridgeback, který neustále vyjížděl, ale Kam ho ignoroval. Pak jsme šli na procházku podél řeky a Kam si hrál s mladým labošem. Nazpátek jsme jeli vlakem a venčili před nádražím v Pardubicích mezi bezdomovci, vůbec na ně nereagoval i když na něj mluvili. Na nádraží a ve vlaku se choval jak zkušený cestovatel.
18. 11. 2008
Národní výstava.
Po minulém úspěchu jsme opět vyrazili. Tentokrát jsme ale byli v hale a čekali jsme na malém prostoru ve vydýchané hale. Myslím, že to se podepsalo i na výsledku, Kamovi se nechtělo běhat, nechtěl stát a byl podrážděný, zuby sice ukázal ale moc nechtěl stát. Sice jsme dostali opět krásný posudek ale nebylo to tak pěkně jak minule. Nicméně se choval opět dobře, plnil povely a dokonce si i lehnul (tento povel nesnáší, proto za něj vždy dostane extra pamlsek a dost často ho pak pouštím na volno aby se mu to vyplatilo) a kolem chodili lidi a psi a on se ani nehnul.
4.- 5. 11. 2008
Návštěva
Přijela k nám návštěva a měla u nás přespat, vítání bylo bouřlivé. To je náš kámen úrazu, když vítá, hrozně skáče a hlavně kouše, ale natvrdo,nedá se vůbec ukočírovat. Mně to nedělá a když to zkusí, umím si s ním poradit. Ale ostatní nemají šanci. Je jak střela a než ho odchytím, udělá paseku. Jinak vlezl návštěvě do postele (to si do té doby nikdy nedovolil), pořád kamarádku okusoval a lezl po ní. Je pravda, že ho pořád provokovala a v jeho činnosti (i přes moje doporučení) ho nepřímo podporovala. Další dny už to bylo lepší.
 
2. - 8. 9. 2008
Dovolená.
Pronajali jsem si chatičku se zahrádkou a tehdy jsem teprve ocenila co to je, ji mít. Kluci - byťáci se ihned aklimatizovali a stali se s nich venkovní psi :-) Pravda Kam vyhrabal pár jam, ale naštěstí až ke konci. Opět musím říct, že to bylo v pohodě. Chodili na výlety, po hradech, jeli úzkokolejkou, byli ve městě, čekali na nádvoří zámků a pozorovali davy proudících turistů, sledujících dás a koukající se nám do očí. V lese Kam chodil stále na volno, přivolání zvládal (musí být pamlsky). Pravda, že žádnou zvěř jsme nepotkali. Jinak pachy zvířat Kama hodně zajímají, ale ještě nemá odvahu se pustit po stopě sám. Je to ale na hraně. Přivolání bude problém, ale zatím je to dobré.
 
23. 8. 2008
Krajská výstava psů - venku
Absolvovali jsme naši první výstavu. Zde jsem si asi nejvíc za celou dobu uvědomila výsledek mého snažení. Bylo tam hodně lidí, psů, okolo kruhu čévéčka, v kruhu musel běhat, když se dívají zraky lidí, ukazovat zuby, nechat se ošahávat, soustředit se na paničku, když je toho okolo tolik, stát v klidu, .... Tohle všechno zvládl Kam bravurně. Byl báječný, choval se naprosto vzorně - byla jsem na něj moc pyšná. Pak jsme šli na procházku a poslouchal na přivolání i když měl okolo kamarády, opravdu mě potěšil.
 
8. - 15. 8. 2008
Tábor agility
Jelikož nemám jen Kama, ale i borderku Grippa, musím se věnovat i jemu a tím je i agility tábor. Tak jsme s celou smečkou poprvé stanovali a spali ve stanu. Kam se učil hlavně být sám, hodně hlasitě to prožíval a ostatní účastníci tábora taky. Nicméně, Kam se časem uklidnit a pochopil, že se vrátíme. Navíc jsem ho tam nechávala s Hawkeym. Naučil se ignorovat okolo pobíhající psi, lidi, děti apod. rozptylování. Snažila jsem se i organizovat nějaké společné procházky s ostatními psy, ale moc valné to nebylo. Kam je hodně hrrr a většina (asi všichni) psů je menších než on a taky slabší konstituce. Nicméně párkrát se proběhl a učil se opatrnosti. Stále jsme trénovali poslušnost a hlavně chodili sami, což je pro něj taky docela problém. Bez své smečky je opravdu nesvůj, vzal to ale statečně a šel rád. Taky se hodně koupal a parkrát donesl i aportek z vody. Absolvovali jsme taky výlet parníkem a to byla taky zkouška. Na lodi bylo asi 20 psů a všichni (i Kam) se chovali perfektně. Tábor byl zakončen závody a to bylo něco na náš trénink. Uvázala jsem ho nedaleko parkuru a on pěkně zblízka pozoroval dění. Jelikož už byl natrénovaný z předchozího týdne, úspěšně humbuk ignoroval a choval se velmi slušně. 
 
19. - 25. 7. 2008
Tábor s Ivo Eichlerem.
Původně měl jet Kam jako doprovod a aby se socializoval, ale protože se Grippen zranil, stal se K. nakonec hlavním cvičencem. Tento tábor mi zhlediska chování se ke Kamovi hodně dal. Cvičili jsem uplně normálně jako ostatní (min. 2x denně), jen občas jsme to upravili dle věku. Takže trénovali jsme: skupinovou chůzi u nohy, skupinové odložení, cvičení na místě, stopy, taky z povzdálí sledoval v lese uličku u obran (to se mu ale moc nelíbilo, takže byl v lese jen párkrát), učil se poslouchat za všech okolností a přizpůsobovat se paničiným požadavkům (např. teď si chci popovídat, tak Kam prostě lehne a bude čekat, apod.). Za nejvěší přínos považuji, že už tolik neštěká na vše nové a naučila jsem se ho v této nežádoucí činnosti přerušit. Mimo výcvik jsme samozřejmě chodili na procházky s různými psy a chodil samozřejmě na volno. Taky se učil, že občas musí být sám (bez smečky), celý den byl venku a učil se usnout za jakýchkoliv podmínek. Bylo toho hrozně moc, ale hrozně mu i mně prospělo. Slyšela jsem i pár názorů od mistrů čévéčkářů, ale s některými opravdu hrubě nesouhlasím. Od každého jsem si vzala trochu a doufám, že je to ku prospěchu našeho lidsko-vlčího soužití ...

Zač. července až tábor s Ivošem
Stále stejné pilovaní toho co už umíme a pomalu přidáváme nové.
29. - 30. 6.
 Nácvik stop v různých prostředích - les, louka, kukuřice. Zatím pouze čtverec. Nedokážu posoudit, jak je dobrý a zájem má veliký. Další bylo schovávání se v lese, Háňa ho podržela a já se schovávala a on mě hledal - velmi oblíbená činnost. Trenuji to i když jsem sama a vede to k tomu, že se učí aby si mě hlídal.
 
 28. 6.
Mezinárodní výstava psů Intercanis Brno.

Tahle velká výstava je ideální místo pro další fázi socializace, sice jsme se nebyli vystavovat (což by byla taky výborná zkušenost), ale už jen účast zde, cesta sem apod. dokonale stačilo. Náš kámoš Aremi (Střípek snů) zde taky nemohl chybět, takže jsme byli správná čtyřka. Jelikož jsou kluci ještě malí :-)) dali jsem si sraz o půl hodiny dřív než byl odjezd vlaku (i to bylo málo,kluci byli po ráno velmi bujní), aby se pěkně vyřádili a ve vlaku byli jako andílci (podotýkám, že Kamots jel vlakem poprvé). Naše naivní představa, že budeme sedět naproti sobě kluci budou svorně ležet vedle sebe, nás rychle přešla, neboť si vlkouni začali své bezprostřední dojmy z vlaku sdělovat dost hlasitě. Takže jsme je oddělili, narvali jim kosti do tlamy a byl klid. Když už jim kostička nechutnala, dostali náhubky, které nesli velmi statečně (Kamík nošení náhubku statečně trénuje každou procházku). Motoráček jel svižným tempem, takže jsme byli v Zaječí cobydup, tady se kluci trochu pováleli a poškádlili (k velké radosti spolucestujících) na nástupišti a hurá opět do vlaku. Zde už kluci seděli naproti přes uličku, takže jsme jejich povídání nemohly hned zastavit. Zde se Kamík ukázal jako rozumnější, lehl si a spal, vůbec nereagoval na hlasité projevy nesouhlasu jeho vlčího kolegy, který to za trochu delší dobu taky vzdal (ale byla to fuška). V Brně se kluci chovali velmi dobře a v tramvaji už to byli zkušení cestovatelé (asi věděli jaká odměna za dobré chování je na výstavišti čeká). Před výstavištěm nezapomněl Kamík všechny hlasitě upozornit, že už tu je a opět potvrdil, že fakt se čs. vlčáci moc neštěkají je normálně sprostý výmysl :-))))
Zde jsme měli sraz s novým přirůstkem naší chovatelky, fenkou RR Amálkou, kt. byla v té době ještě malé pivo, takže do areálu nemohla. Vše proběhlo dobře, jen K. je takový hromotluk, že by ji zašlápl.
V areálu výstaviště čekalo na kluky překvapení a odměna ve formě vodního brouzdaliště (pořadatelé zapomněli vypustit, dobře jim tak), která nadchla všechny milovníky vody (jakými naši vlkouni jsou) n. zoufalce, kteří už v tom vedru nevěděli kam se vrtnout. Kluci lítali, cákali, honili se, topili se, čůrali :-(, a hlavně na sebe nabalovali další a další psy i diváky. Byla to ale opravdu krásná podíváná, kdy se z načesaných pejsanů stávali zmoklé krysky :-))) U této atrakce jsme za ten den byli několikrát, ale nikdy je to neomrzelo a stále zde nalézali nová a nová dobrodužství i kamarády :-)))) Mimo koupání s námi ale kluci absolvovali i jiné (pro ně méně záživné) činnosti: procházeli jsme se davy lidí, mezi stánky s voňavými dobrotamy, výstavní kruhy oblepené nervozními pány, repráky s hudbou, stánky s klobásami apod. Také byli kluci ponecháni na chvíli uvázaní u stromu a my vyrazily nakoupit, co jsme si zadali za úkol. Zvládli to perfektně, sice chvíli nadávali, ale pak se uklidnili a dělali svému plemenu čest. Kamots se potkal s maminkou (kt. nepropásne ani minutu aby ho nesrovnávala do latě) a Aremi zase s tatínkem, který byl trochu odtažitý. Abysme si oddychly od stále se smíkajících mladých vlčků, šli jsme se projít po areálu a kluky na chvíli pustili. Narazili jsme na závody agility a zde jsme zůstali až do konce. Kluci byli uplně hotoví a ihned usnuli. Ani si nevšimli, že jsme se na střídačku na chvíli zdějchly :-))) Všem se moc líbili a budili dojem hodným milých pejsků, hodících se do rodiny, nenáročných rodinných psů typu retrievra :-))) Děti se s nima fotily  a vzájemně si s nima podávali packy. Zde se opět projevily rozdílné povahy našich dorostenců, Aremi milý přátelský pejsek, Kamots rezervovaný a všechny měl na háku (ale byl tak unavený, že si nechal uplně všechno, takže nakonec z toho vyšel lépe než až moc přátelský Aremi, kterého s jeho 26kg už každý neustojí :-))))
Výlet byl zakončen bouřlivým přivítáním mojich rodičů, naložením do auta, prospaním celé cesty a zamáváním  Aremimu na rozloučenou :-)))) 

26. 6.
Při výcviku nás nic nezastaví, takže jsme vyrazili i dnes za vydatného deště. Trénovali jsme sedni, lehni, zůstaň, nácvik aportu (zatím mám K. jen na vodítku, dráždím ho, hračku hodím a běžím s ním, jak ji uchopí běžím s ním dokud ji nepustí n. se přetahujeme, když aportek pustí kopnu do něj a znova, v nejlepším hračku schovám)to a taky stop. Také už asi týden trénujeme nošení náhubku, začala jsem mu ho dávat jen na chvilku a přes něj ho neustále krmila, aby neměl čas ho sundat. Když už ho začal trochu akceptovat, začala jsem mu dávat povely aby je plnil. Nyní už je schopen s ním ujít třeba 200m bez neustálého sundávání. Během procházky mu ho vždy na pár minut dám a pak zase sundám. V konečné fázi chci, aby byl košík vnímán stejně pozitivně jako například obojek. Tak uvidíme.

25. 6.
Kamík se nechal strhnout davem psů a paničkou a začal plavat. Od té doby plave o stošest, dokonce i s hračkama, nepřinese ale vynese z vody, přetahuje se o hračku ve vodě kde nestačí. Nemá typické chování, co znám u psů (že mě to nepřekvapuje),kt. když člověk vyzvedne ve vodě, tak pořád plave, Kam ne, postaví se na zadní a v klidu relaxuje :-)))) Objevil kouzlo vody a teď ji vyhledává, žádná kaluž mu není cizí. Zde se mi opravdu vyplatilo ho do ničeho netlačit a postupně a hlavně nenápadně krůček po krůčku ho s vodou seznamovat. Ze začátku mu voda moc nevoněla, velkou roli sehráli taky ostatní psi milující vodu (Grippen, Indián, Hawkey - kachny).

23. 6.
Opět koupání, prvních pár temp ale za vyděšeného pískání, do ničeho jsem ho ale nenutila.
22. 6.
Ranní procházka v Břeclavi podél řeky Dyje byla velmi hektická a nervózní. Absolutně si dělal co chtěl, hledal mršiny na žraní a válení. Nereagoval na mě, prostě hrůza, krušné časy právě nastávají. Pak byl v letní zahrádce a choval se velmi slušně, prospal tam celý čas, co jsme tam byli. K večeru jsme se jeli koupat do Moravy, ideální místo na koupání pro psy, pozvolný písečný břeh, hodně prostoru, jediná nevýhoda - prasata lidi. Lákala jsem Kamíka aby si zaplaval, ale nechtěl, dokonce ani za sýrem lučinou.
21. 6.
Intenzivka agility byla tentokrát i pro Kama, trénoval si tunely, slalom (v uličce) a taky kladinu (ale to už necháme na později). Také si prožil napadení muchniček a byl celý poštípaný na bříšku, ale je to silný chlap, tak si toho ani nevšiml. Opět se našla chvíle i pro hry - staford. bulteriér, královský pudl, krátkosrstá kolie. Doma u rodičů byl pak hodný. 

17. 6.
Začali jsme mimo ranních procházek do města, chodit i do přírody. Doposud jsme do přírody chodili jen se smečkou, ale K. potřebuje chodit sám i na tyto místa. Je to hned znát, neboť se mě drží jak klíště :-)))
Odpoledne jsme po dlouhé době byli venku s Aremim (českosl. vlčák o 10dní starší). Už bylo na čase, K. se do něj hned pustil a vyžadoval si jeho podřízenost, trochu A. prohnal .... když byla hierarchie ujasněna kluci si spolu krásně pohráli a pak už bylo jedno, kdo šéfuje :-)) 
16. 6.
Dnešní den jsme se vydali na  procházku ve vysoké trávě. Sahala až k ramenům, tak jsem se mohla dokonale schovávat. Kamík mě hledal jak divý, kluky už to nebavilo, takže tentokrát mu nikdo neradil. Další novou zkušeností byla návštěva u jedné staré paní, kt. jsem očkovala králiky. Kamíka jsem uvázala k plotu naproti slepičkám, tak je mohl sledovat :-))) Ke králíkům ho paní nepustila :-)))
Večer jsme si dali rande s jihorusem (1rok stará) Daysinkou a na poli jsme potkali i basenžiho. Všichni si pěkně hráli, i když se začátku měl basenži trochu obavy o své štíhlé tělo a tenkou kůži :-)))



13. - 15. 6.
Víkend s Ivo Eichlerem na Zbraslavi u Brna.
Opět jsme se účastnili výcvikového víkendu a opět to bylo velmi poučné. Nejela jsem svým autem, takže to byl problém, neboť mimo moje auto je K. hrozně zlobivý. Dala jsem tu sice prasečí ucho, ale po té, co ho Grippen pořád napadal (musí mít všechny uši), vzala jsem ho k nohám dopředu - tam je vzorný, jen mu je to trochu těsné. Na Zbraslavi se mu moc líbilo a hned se jal seznamovat, ne tedy se všemi (k dogáči Kentovi si troufl až v neděli), ale umí se chovat velmi pěkně.
Celé dva dny strávil (mimo noc) Kamík venku uvázaný na různých místech. Opět jsem ho vždycky brávala a vždy něco dělala. Když se cvičila v kruhu poslušnost, já a Kam jsme šli vnitřkem v protisměru a trénovali chůzi u nohy, sedni, lehni apod. Ale jen chviličku, jen aby se učil věnovat mi pozornost mezi psy. Také jsme si zkusili vystavovat se. Samozřejmě si hodně hrál s různými plemeny např. berňák, leonberger a seznámil se s novými plemeny - etlebušský sal. pes, cane corso, x jezevčíka, NO, rotweilera, ridgebacka ... Také nás navštívila máma Bellis, ale to byl pro K spíš stres (ale zdravý) neboť máti ho pěkně cepovala :-))) Večer jsme šli stezku odvahy a K opravdu šel po stopě psů, kt. šli před námi. Večer nás sledoval při opékání špekáčků a pak usnul při hře na kytary. Byl to velmi poučný víkend a myslím, že to prospělo všem. Doufám, že to byl další krůček k dokonalé socializaci.


11. 6.
Zase jsme byli na agility a tentokrát cvičil i Kamík. Už umí tunýlek a dokonce i lávku. Jenže je moc hrrr a tak mám strach, že spadne. Naskládala jsem mu tam několik pamlsků a on je postupně sbíral. Když teď jdeme náhodou okolo lávky, vyleze tam a hledá papu.

9. 6.
Ještě že jsme byli ráno na pořádné procházce,neboť zbytek dne stál (z hlediska času na psy) za nic. Dostala jsem se ven až hodně pozdě, takže jsme jen trochu nacvičili poslušnost (sedni, lehni, zůstaň, k noze,). Trénujem štěkání na povel, zatím nic moc.

8. 6.
Hodně jsme dnes trénovali, nejdřív jsme se toulali po lese a pak jsem kluky uvázala na různá místa a jednoho po druhém si je brala a prováděla různé úkony - česání, stopy, hry, výcvik. Zkoušela jsem K učit štěkat, zatím nic moc. Odpoledne jsme relaxovali procházkou s Indiánkem. V noci byl opět mimo klec.

7. 6.
Dnes jsme se byli podívat na náměstí vodotrysků na svatbu. Byl tam i kočár s koníky. K. byl nedůvěřivý a jako vždy štěkal jak pominutý, museli jsme rychle vyklidit pole, aby jsme nerušili slavnost. Dnes poprvé si Kámoš sám řekl, že chce jít ven, vyskočil si na dveře, tak jsem s ním šla na zahrádku a opravdu se vyčůral a zase šel zpět. Taky dnes poprvé spal v noci mimo klec a nic nezničil ani nezlobil, jen mě ráno budí tak, že mě chytne za končetinu, která je zrovna po ruce.
 
6. 6.
Na ranní procházce městěm jsme přišli až na nově zrekonstruované místo v Hodoníně, kde udělali sérii několika vodotrysků. Tak to se Kamčovi opravdu nelíbilo, byl velmi nedůvěřivý, ale nakonec se teda odvážil. Musíme tak chodit často.
5. 6.
Tento týden jsem to město fakt flákala, i dnes jsme byli venku v přírodě a užívali si krásného rána. Jinak 10 dní kapeme do očí kapky, neboť má Kamík zánět spojivek, a zvládáme to naprosto perfektně, ani kapka nepřijde nazmar. Nejdřív dostával odměnu za každé oko, ale teď dostane až je nakapáno do obou.

4. 6.
Opět jsem byli na agility a tentokrát byl fakt vzorový. Nejen když byl uvázaný a já byla na place, ale dokonce i když jsem odešla pryč a byla v klubovně (a docela dlouho), ano byli tam i kluci, ale nevadí, normálně usnul. Měli jsem tu přes noc moji kamarádku a taky to zvládli, ale je vidět, že autoritu mám opravdu jen já, protože na kámošku uplně kašle, nic si z jeho zvýšeného hlasu nedělá ba dokonce ho to ještě víc baví a je důraznější.
3. 6.
Vyšli jsme si na okruh městem, okolo rušné silnice, nádraží, podchod a lidí v něm. Co se mu ale vůbec nelíbilo byli vycházející lidé z podchodu (když totiž člověk stojí z dálky a vedle, vidí nejdřív jen hlavu a postupně se objevuje i tělo, vypadá to nepřirozeně), ale zase jsme to zvládli. Odpoledne v plné sestavě jsme opět prozkoumávali les a cestou zpět se stavili na cvičáku, poznat nové lidi, byli tam dvě ženy, tak se tam K hned vrhl. Jedna z nich se snažila K. naučit štěkat (já ji říkala že štěká hodně ale ne na povel), ale marně, štěkal Hawkey, Grippen ale Kamík čučel jak beňo :-))))
2. 6.
Přespali jsme doma a ráno jsme potkali jednoho z našich největších břeclavských kamarádů - labradora Bena, nejdříve byl z celé smečky trochu v rozpacích, ale Kamík se mu moc líbil. Pak jsme ještě trochu proběhli Grippa v nedalekém parku a K. vlastně taky. Velím Grippovi aby obíhál ruzné stromy a keře a Kamots ho nahání a snaží se ho chytit (chachacha), takže se taky pěkně utahá. Odpoledne po práci jsme vyrazili k Moravě se vykoupat, byla tam sice ještě jedna paní s fenkou křížence knírače, ale po delším otrkávání se s Kamíkem taky spřátelila (bohužel tak dokonale, že mu ukázala že není větší lahody než jsou lidská hovna :-(((( Tentokrát si namočil i břicho.
 
30. 5. - 1. 6. 2008
9. mezinárodní mistroství border collií v agility - Česká Skalice
Na víkend jsme jeli na výlet do Č. Skalice, dorazili jsme v pátek večer a hned šli na procházku, všude samá borderka - Kamík z toho byl docela paf, lidé v občerstveních, všude tma jen světla, rachot, smích, štěkot .... Nebyl si uplně jisný v kramflecích a držel se mi na patama :-)) Já jsem ale dělala jako že nic a prostě šla dál, házela G. balonky a zrychlovala Hawkeyho, jako bysme byli u nás doma.
Druhý den jsme šli na procházku znova ale už za světla a naprostého klidu (většina spala), vyhlídli si naše stanoviště, přenesli věci a pak jsme celý den trávili venku pod stromem ve stínu. Kamík nasával atmosféru, rozhlas, pískání píšťalky, smích, pláč, řev dětí, povzbuzování závodníků, štěkot, projíždějící auta a lidi na kolech (schválně jsem vybrala rušné místo, byl to camp u vody, takže tam bylo spousta jiných lidí než jen borderkáři), Kam to měl vše pod kontrolou. Asi tak po půl hodince měl ale vše na háku, zalezl do boudičky (byla určena pro našeho závodníka Grippa, aby měl klid) a prospal v ní celý den. Mimo spánek se ale byl koupat v brouzdališti nádrže Rozkoš, kde si hrál s borderkama všech kategorií a barev, když ale chtěl ve vodě chytit 3 měsíčního syna Grippena, kt. je asi tak 3x menší než on, to jsem musela zasáhnot, neboť to by nešlo. Pak se tam ale objevil náš kamarád borderák Sideček (15m) a to byl kámoš přímo pro něj, je to taky takový drsoň, takže chytnutí za krk mu bylo naprosto vlastní, takže si kluci hráli jako praví vlci. Jinak během dne potkal hrozně moc psů a lidí a vůbec, bylo to super. Myslím, že spoustě čévéčkám spravil reputaci. Přes mělo pršet, tak jsme vzali pod střechu kamarádku se Sidečkem a kříženkou Ajkou, všichni jsme se krásně snesli a noc proběhla naprosto v pohodě.
Ráno při snídani si všichni hráli i ostatníma a nakonec se to strhlo v hon na vlka, asi 5 borderek (vč. Grippa) se pustilo do Kamíka a honili ho po trávníku, váleli ho, on jim to vracel, prostě paráda ....
Druhý den byl v podstatě téméř stejný, taky byl hospodě a choval se velmi způsobně (pravda, že bylo fakt vedro). Cestou zpět jsme se stavili u příbuzných (takže další noví lidé) a byl moc šikovný a hodný. Jediné negativum, že rozkousal tátovi poutko u kufru auta (já už ho tam skoro nemám), jinak to byl výborný víkend ze všech směrů, Kamík se nádherně socializoval a Gripp si odvezl ten největší úspěch jaký mohl (vyhrál kategorii mladých psů).
 
29. 5.
Opět byl ráno protivný. Byli jsme v lese a uživali si klidu a pohody přírody. Je to strašně těžké nutit se chodit s K. do města a sama, když v lese je tak krásně, můžu vzít celou smečku, jsou na volno a zatím nemusím K. tak hlídat před zvěří. Ale je to nezbytné, čévéčko musí chodit do civilizace každý den (ideál). Dnes jsem byla dlouho v práci, takže to pak byl mazec a kluci byli utržení ze řetězu. Byli jsme na výhoně (taková louka v Hodoníně), byla už tma, už jsme se vraceli k autu a naráz K. nikde, na zavolání nic, měl reflexní obojek a já čelovku ale pes nikde. Pak se něco pohlo v trávě a tam vidím, jak jde Hawkey a za ním K. něco žere. To mu teda kluci dávají rady do života, Gripp mu ukazuje mršiny, Hawkey nějaké zvratky či co, prostě hrůza den ...
 
28. 5.
Nevím proč, ale dne ráno byl hrozně zlobivý, strašně řval a otravoval už od pěti (vstáváme v šest) nechtělo se mu na záchod, jen prostě zlobil. Středa je ve znamení agility a dnes jsem zapojila i Kamíka a trénovali jsme tunýlky, je to hrozná zábava, ale chce si tam běhat jen když chce on. Potom je uvázán a čučí jak cvičí ostatní a já s Grippem. Je hodný a dokonce drží i papulu, ale když jde na plac Gripp, spustí jak siréna :-) V přestávkách ho pouštím a nechávám hrát s pejsky, kterým to jejich majitelé dovolí. Bohužel jsou tu i tací kteří svého pejsana sice nechají očuchat a možná i hrát, ale při sebemenším zavrčení na Kama ho hned okřikují a nadávají mu. Je to pak velmi těžké jim vysvětlit, že mi to nevadí a K. to potřebuje. Kamots si pak myslí, že je tu nejsilnější a šéf (když ho nikdo neusadí) a to nemusí být zrovna ideální. Myslím, že u štěňat by se to prostě nemělo řešit (obzvlášť když je to při hře) a nechat je, ať si to vyříkají (samozřejmě s ohledem na velikost plemene a jiné okolnosti). Naštěstí Kamovi poskytuji tolik možností seznamování, že si dokáže určit svoje hranice a chovat se umí. 
 
 
27. 5.
Klasika - ráno procházka městem, nesnáší to, táhne se jak sopel a někdy chce dělat i oslíka. Tancuje ale ochotně, už opravdu umíme otočku doprava, doleva, podávat packy (a to je opravdu nádhera s tak velkýma paculema:-))), trenujeme procházení mezi nohama (dokud se tam vejde:-))) a taky tunel (proběhne mezi nohama), na agility se z K. stává tunelář, zatím za asistence o měsíc staré borderky.
Odpoledně koupání u Moravy, je čím dál odvážnější a hrozně směšný :))) ale vodu má rád, hlavně když je v ní Grippen kt. loví kousek od břehu.
 
 
26. 5.
Procházeli jsme se večer po městě, nebyl to takový suverén, ale zvládl to.
Trénujeme pilně povel "zůstaň", ale jde to pomalu, musím být trpělivá, taky začínám používat povel "k noze", už pochopil, že na vodítku se chodí na krátko a u nohy tak to docela respektuje - jen vyžaduje stálý přísun pamlsků a čučí na mě jak při IPO
:-))) To by byla bomba dělat IPO s čévéčkem :-)))) Všechny naučené povely trénujeme při různých situacích - ulice ve městě (chodí tam lidi okolo), při červené na semaforu, při různých zvucích, různé povrchy apod.
 
25. 5.
Domluvila jsem klukům ranní procházku s našimi přáteli Janou, Lukášem a leonbergřicí Aurou. Bylo to moc příjemné, Kamík miluje velké psy, tak se jí krásně podřizoval (neodolatelně klopil ouška :-))) a choval se výborně. Myslím, že Auře se taky trefil do noty, takže opravdu super procházka. Pravda zakončení nebylo dle mých představ, ale jednou to muselo přijít. K. už má za sebou první válení v mršině (tou vyvolenou byl kapr). Grippen mu ji s radostí ukázal (on je totiž elegán a k takové činnosti by se nikdy nesnížil :-)))) a já se ho nemohla dovolat, na chvíli jsem si dovolila nedávat pozor (! hrubá chyba!).
Další dnešní akcí byla oslava Grippíkových 2. narozenin, každý dostal kus dortu (rizoto kuřekuřekuře trocha rýže), jen to neměli tak pěkně naservírované. Museli jsme je oddělit, jinak by si G. svoji chvilku slávy vůbec neužil, opět jsme na chvíli nedávali pozor až jsem slyšeli jak z kuchyně něco spadlo na podlahu. To je snad ta nejhorší věc se kt. se u K. potýkám, že si všechno podá a klidně leze na stůl, linku, do poliček, Hawka ani Grippa by to v životě nenapadlo ani jako štěňata, ale tenhle živel .... Už jsme dospěli k tomu, že si to nedovolí když jsem poblíž či ho slovně vidím (jsem na druhém konci bytu a hrubým hlasem volám:"Opovaž seee, nesmííííššš!" ale to jsem jediná, nikoho jiného neposlechne. Pravda je, že toto je věc,kt. jsem od mala potlačovala daleko tvrději, pokaždé když jsem ho přistihla, hned jsem ho chytla za kůži na krk (netřepala) a shodila ho na bok do lehu s slovem NESMIŠ, ale hned jsem ho pustila a dělala svoji původní činnost (celé to mohlo trvat tak sekundu). Po úspěšném snězení dortu se K. podařilo ukradnout svíčku (bůvolí tyčka), ale moc si ji neužil, Gripp mu hned ukázal kdo tu zatím vládne :-)))
 
 
24. 5.
Opět jsme byli na víkend u rodičů a ti byli společně s mojí smečkou pozvaní na návštěvu ke známým. Mají malou zahrádku s příjemným trávníčkem. Schválně jsem kluky pořádně vylítala (tak že Hawkey už na návštěvu nechtěl, tak odpočíval doma), aby byli hodní :-)))) Jenže nové prostředí je jak pořádná dávka energetického nápoje, takže Kamík vymýšlel co mohl, hrabal v zahrádce, pomáhal s přípravou kuřecích křidýlek na grilování a hlídal, zda už jsou hotové, stále vymýšlel nové lumpárny, šel tedy na chvíli výchovně na řetěz - hostitelé to ale nemohli rozdýchat, tak tam moc dlouho nepobyl. Pak jsem naštěství dostala skvělý nápad (či jsem si vzpomněla) dát jim uzenou prasečí nožku - zrazu byl klid :-))) Myslím, že se socializační návštěva podařila, noví lidé, nové prostředí, nová lákadla, kt. se musí naučit ignorovat apod.
 
23. 5.
Začalo se dost oteplovat, což mi pomáhá vlka pěkně utahávat. Objevili jsme novou trasu, tak jsme ji zkoumali, bylo to ideální k častým změnám směrů. Slouží to k tomu, aby se pejsek učil, hlídat si paničku sám a ne že ho vždycky zavolá. Problém je trochu v tom, že zkušení kluci to už znají, takže změnu hned zaznamenají a K. se řídí podle nich, ale to nevadí, svůj účel to plní, když dojdeme k nějakému rozcestí, už se sám dívá kam jdu.
 
21. 5.
Neustávající déšť jsme opět využili k procházce a výcviku, ale tentokrát ve městě. Kamík vůbec nechtěl, město nenávídí čím dál víc. Je to hrozně znát, že celý víkend nebyl nikde v civilizaci, ale jen v lese. Lekl se náklaďáku, kt. dřív naprosto ignoroval, je opravdu nutné denně chodit do rušných prostředí. Pak ale už byl zase v poho, sedal, lehal, tancoval i packoval auta neauta, déšť nedéšť, takže to bylo v pohodě. Opoledne byl na procházce s kluky RR a taky se pěkně vyřádili :-) S výcvikem postupujeme velmi velmi pomalu, nejvíc trénujeme přivolání, troufnu si říct, že umí "sedni". Taky chodí pěkně na vodítku u nohy (zatím bez povelu). Začala jsem uplatňovat metodu buď na volno n. na vodítku u nohy (či na krátko). Taky trénujeme zůstaň a lehni, ale to nám moc nejde. U silnice se zastavujeme a sedáme (za každého počasí i barev na semaforu). Stále mám ale pocit, že toho děláme strašně málo (myslím z výcviku), jinak si myslím, že toho děláme dost, ale spíš takové ty praktické věci do života.

20. 5.
Ani velmi deštivé počasí nám nemůže zastavit v objevování stále nových věcí a tak jsme opět zažili další dobrodružství. Jelikož dost často chodíme v lese, kde je spousta volného prostranství, vybrala jsem procházku, kde je uzká cestička, kt. se stále klikatí a různě mění směr, do kopečka z kopečka, podél bažiny, nikde ani noha (no nemít tři "obranáře" tak bych sem ani nepáchla). Cesta byla zaplavená, tak jsme to vzali jinudy :-) a šli a šli, Kamík stále běhal mezi mnou a Grippenem a vždy když se vrátil jsem ho velmi pochválila a občas dala pamlsek. Asi to nebudu mít s tou vůdcovskou rolí zatím zase tak špatné. Naráz jsme se dostali na obrovskou louku bez cesty, kde jsem měla trávu asi po pás (co pak kluci) a brodili jsme se nikdo nevěděl kam. To už Kamík nenechával nic náhodě a šel mi v patách, jak ten nejvěrnější pes. Je to velice dobrý způsob, jak pejsanovi ukázal svoji vůdcovskou roli nenásilnou formou. Kluci byli naprosto nadšení (o Kamíkovi ani nemluvím), což se o mě říct nedalo, zvláště po zjištění, že celý objekt je oplocen opraveným plotem :-))) tak jsme šli podél plotu .... až jsem konečně našli díru. Postupně jsem kluky prohodila plotem (žádný neprotestoval) a šli jsem dál, to už jsem se zorientovala. Byli jsme sice mokří jak myši, ale šťastní, jaké objevitelské dobrodružství jsme to prožili :-)))
 
17. - 18. 5.
Tento víkend jsem měla naplánovaný strávit v Dešné na táboře s Ivo Eichlerem. Bohužel mě skolila chřipajzna. Kluci jsou venčeni chudákem Háňou a dnes (17.) je vzali na procházku moji rodiče. Pro Kamíka je to výborné (vše zlé je pro něco dobré), neboť z něj nebude takový závisláček. V lese byl moc hodný a kromě toho, že stále visel na chudákovi Hawkeym, poslouchal.

16. 5.
První seznámení s vodou respektive druhé.
Gripp má velmi rád vody, tak jsem toho využila a nezávazně jsem vzala Kamíka na koupání s Grippem. Máme takové pěkné místečko u Moravy, kde je břeh pozvolný a je tam pěkný přístup. Gripp neúnavně aportoval balonky a já K. nechala, ať si dělá co chce. Jen žádné násilí či nucení do vody, ať si na to přijde sám. Byla to ohromná sranda a nakonec si namočil i zápěstí :-) Dělal všechno možné, nejdříve ji chctěl celou vypít, pak vystrkoval zadek, štěkal na vodu, kojotil ... prostě ukrutná zábava. Dokonce podal i hračku, ale jen opravdu kousíček od břehu. Není kam spěchat, léto je před námi. Příště už bude určitě odvážnější :-)
 
15. 4.
Došli nám zásoby vepřových sušených dobrůtek, tak jsme se vydali na nákup do nákup. centra. Nic ho nerozhodilo, ani lidé, ani vozíky, ani dveře na fotobuňku. V obchodě se pomazlil s prodavačkama a pomáhal mi vybírat dobrůtky. Když jsem ho nechtěla pustit k regálu, tak sebou prostě práskl a čekal až rozhodnu co se bude dít. Dobrý ne? Myslím, že po dvou měsících společného soužití konečně začíná chápat, že já budu důsledná stejně tak jak on bude důsledný v tom co si prosazuje. Už ví, že je zbytečné se něčeho dožadovat, pokud já řeknu že NE. Na večerní procházku jsem vybrala jednu moc hezkou ulici, která je úzká a téměř v každé 2 zahradě je štěkající pes. I to ale zvládáme v pohodě, hlavně proto, že my (já, Grippen a Hawkey) děláme jako že nic a Kamotsovi nezbývá, než nás následovat :-) Pravda je, že Gripp ve svých 2 letech chce ukazovat, že on je na vrcholu své existence a všem by to dokazoval, ale dá se to velmi dobře korigovat, takže je vždy odkázán do správných mezí :-) 

14. 5.
Kamík měl opět au-pair Háňu která ho v dobré víře chtěla vyvézt na výlet. Po té co ji pošlapal celé auto a sežral rohlík už ho asi dlouho hlídat nebude :-)

 12. 5.
Po období volna mimo zaběhnutý řád přišel opět pracovní den a my najeli na náš tradiční program. Dopolední procházka městem tentokrát směřovala na nádraží, prošli jsme několikrát zastavený motorák a procházeli se mezi lidma po nástupišti. Vše probíhalo v pořádku až do doby než jsem Kama uvázala na nástupišti (podotýkám k té nejvzdálenější od lidí) lavičce. Jak již tradičně spustil divadelní představení, které by ale dlouho netrvalo. Bohužel se na nástupišti vyskytovala nesnášenlivá skupina lidí a byla jsem velmi sprostě vykázána z nástupiště. Měla jsem jít na cvičák a neotravovat lidi. Byla jsem silně rozhořčena, ale co můžu dělat, tím že začali řvát, umlčeli Kama a já ho mohla pochválit, že je zticha, takže jsem ho pochválila a šli jsme. Možná nedokážu být objektivní ale absolutně to nechápu, když tam bude kříčet dítě v kočárku, tak tu maminku taky vyhodí ? Navíc jim za 2 minuty jel vlak a bylo evidentní že se psem cvičím ne že ho tam prostě nechám a odejdu. Každý chce aby byl pes vychovaný, nevšímal si lidí, nic ho nerozhodilo ale nikdo nevidí, že za tím je spousta práce a hlavně k tomu musí být podmínky. Taky bych stokrát raději cvičila psa v lese či poli, než se s ním otravovala ve městě, ale takhle bych to nikdy nenaučila se chovat v rušném prostředí. No nic, nedá se nic dělat, určitě ale s výcvikem na nádraží neskončím.
Večerní procházka byla v parku a to bylo také dost zajímavé, byla to zase uplně jiná dimenze, nicméně Kam se statečně držel v mé blízkosti a vše vstřebával plnými doušky :-)
 

8. - 11. 5.
Soustředění s Coursingem Brno v Němčičkách
Jakákoliv akce s coursingem to je záruka zábavy a taky že jo. Sice K. se moc akcí účastnit nemůže, ale už jen to že je všeho součastí bohatě stačí.
1. den - závody O lednický pohár
Celý den jsme strávili v Lednickém parku. Než se začalo závodit byl Kamík stále na volno a obcházel všechny závodníky, jejich pány a misky s vodou. Ať už byl přijat či nebyl, bylo to jen na něm, zda se odváží se ke "smějícímu se" psovi přiblížit. Největší atrakcí ovšem byla jeho maminka, kt. ho poznala a hned se dala ho vychovávat (a že to lump potřebuje). Ale stále je to jeho máma a i ta nejpřísnější máma má pro svou ratolest slabost, málokteré štěně by si některé lumpárny dovolilo. Nicméně moje zásada je "co si uvaříš, to si sněz" a tady to platilo taktéž. Pak šel chlapeček zase na úvaz ale byl tak unavený, že už ho nic nerozhodilo, omezení svobody, řev pomatených psů (ze střapečku), zvuk navijáku ... Občas jsem ho odvázala a šli jsme se honit do trávy, projít se parkem či se prostě někde vyvalit do trávy. A u všech těchto činností občas zkusím nějaký povel, ne žádný dril typu tak ted se bude cvičit k noze, sedni lehni .... Prostě povely v běžném provozu. Odpoledne přesun do Němčiček do hotelu. Je značně nespolehlivý, proto ho musím tahat všude s sebou, takže šel s náma na občerstvení na koupaliště, kde byl uvázán (k jeho velké nespokojenosti) a musel čučet. Naštěstí už nemá takovou výdrž, takže po chvilce řevu to vzdá. Po návratu si asi hodinku hrál se štěnětem (7m) pitbulla a hra byla zakončena v momentě, kdy se Kamík rozhodl že už půjde sám do našeho pokoje. Asi 20s co se ztratil ve dveřích hotelu slyšíme obrovský řev a prosklenou jídelnou vidíme, jak Kamík lítá vzduchem a za krku ho drží fena čs. vlčáka. Tak jsem tam přiběhla zároveň s majitelem feny, ta mimi hned pustila a utekla pryč. Kamík celý vyděšený uřvaný, vzala jsem ho na náruče a vynesla ven, bez nějakých emocí, to se mu stane ještě hodněkrát ( i když vnitřně jsem byla uplně na prášky) jsem mu říkala a venku ho pustila mezi ostatní psy, ať má opět jen pozitivní zkušenosti. Moc tomu nevěřil, ale jeho přátelství s pitbullem přetrvalo a za chvíli se začal rozkoukávat. Taky byla hned přivedena maminka, aby měl pozitivní zkušenost s čs. vlčáky, bál se jí a couval a vůbec nevěřil, ona se ale nedala odradit a když byli uplně u sebe dala mu krásný maminkovský polibek od uchu k uchu a bylo zase vše ok. Je velmi důležité po takové příhodě, aby mělo štěně hned pozitivní zkušenost. Tady totiž není zcela jasné, proč ho fena napadla, udajně si spletl pokoj a když se náhodou otevřely dveře, vešel a fena ho hned napadla. Proč ho hnala celou dlouho chodbou i přesto, že se jí podřídil a utíkal (možná proto ho hnala) a ještě ho chytla až lítal vzduchem, no nevím, zda je to uplně typické chování vyrovnané dospělé feny ... Nicméně je to zkušenost pro Kama i pro mě. On se nebude nikam sám vydávat a já ho musím stále hlídat a nelelkovat.
Tento náročný den jsme zakončili procházkou na vrchol sjezdovky, kde si pak s maminkou dlouho něžně hráli :-)
2. den - orientační běh po lednickém parku
Ráno jsme vstávali tradičně v šest, ale pak jsme ještě na hodinku překvapivě usnuli :-) čím to asi bylo? Vyšli jsme s našimi spolubydlícími RR na procházku, brodili se mokrou trávou (je to obrovská legrace) a naháněli vše možné. Také jsme potkali dva české strakaté psy (také národní plemeno), nejdřív to K. musel všechno ohlídat a řval na ně jak tur (to je ale jen jeho způsob komunikace, nejuštěkanější čévéčko) ale pak už vrtěl a mazlil se s nima jako vždycky. Taky jsme potkali mámu Bellis a jejího nej kámoše RR. V Lednici strávil Kamík a Hawkey dopoledne s au-pair a já se vydala s Grippem na orienťák. Vše zvládl perfektně, jen když jsme odbíhali, tak trochu plakal. Byl se podívat k Minaretu, takže když jsem se vrátila, spal jako zabitý. Šli jsme si sednout do zahrádky, uvázala jsem ho spolu s Grippem asi 20m ode mě, dala kostičku a už si ho nevšímala. Byli tam kluci moc hodní, dokonce byl K. tak v pohodě, že když jsem se podívala za nějakou dobu, spal tam vyvalený na zádech, kolem chodili lidé, jezdili cyklisté, jedla a bavila se omladina, prostě vegáč. Není nad to, když je mimi unavené. Pak jsme ještě dali procházku s mamkou a klukama RR a hurá zpět do Němčiček.
Spát jsme šli někdy kolem půlnoci ale celou dobu jsem měla mládě s sebou mezi lidma a psama, jen občas jsem ho uvázala, pak zase na chvíli pustila ....
3. den - závody do vrchu
Dnešní den se jsme byli celý den v Němčičkách, takže bylo jasné, že bude Kámoš stále venku, v podstatě byl celý den uvázaný v centru dění a několikrát za den jsem ho pustila, šla si s ním hrát či si pocvičit či se jen projít n. proběhnout s kamarády. Dokonce i papání měl venku. Skamarádil se s 5m starým štěnětem borderky ale byl dost unavený, takže na výzvy ke hře už moc nereagoval. Daleko lepší byla krátká procházka k nedalekému "bahňáku" se smečkou 4 RR (5, 2,4 roky a 7m starými), kde poprvé okusil vodu. Nechala jsem ho prostě jen koukat na ostatní psy jak dovádí a ať se sám rozhodne, zda to zkusí či ne. Nejdřív chtěl zakousnout drn u vody, pak tam strčil packu, pak čumám, párkrát vystrčil zadek a vyzýval vodu ke hře ... najednou se přikrčil a hóóp do vody, asi to byl šok i pro něj ale nedal to znát, udělal pár kojotích pohybů a ven s vody a kojotil na suchu :-))) kojotit - znamená že chytil rampl, lítá tak smylsu zbavený, podsazený zadek, sklopené uši ....
Večer strávil opět ve společnosti táborníků a jejich mazliků.

Shrnutí: poznal nové lidi a měl jen samé dobré zkušenosti a také lidi, kteří si ho nevšímali což je ale taky dobrá zkušenost
            poznal plemena: briard, RR, NO, pitbull, bearded collie, border collie,cavalíry,lundenhunda,vipet, azavak, jack russel, český strakatý   pes, foxteriér, dobrman, čévéčko, německý kr. ohař a další na které si nemůžu vzpomenout.

Další den byl jak vyměněný, spinkal a spinkal ... ale jen přes den, večer už byl opět v ráži.
 
 
 
 
 
7. 5.
Věžky
Opět jsem mláděti připravila socializační výlet a to tentokrát do vesnice nedaleko Kroměříže. Konala se tam každoroční prodejní výstava květin, zeleniny, prostě všeho co se týká zahrádkaření. Ideální místo pro seznamování se s lidmi a davem. A Kamínek to zvládl opravdu bravulně, hrdě si pochodoval mezi davy lidí, nechal se hladit, mazlit, obdivovat. Bez problémů se v tomto prostředí nasvačil, trochu si zalaškoval s jedním pejskem za plotem. Čuchal si k dřevěné ovci obalené pravou ovčí kůží a zvonil ji na zvonec, upevněný na krku. Trochu nedůvěřivě prověřoval sádrové trpaslíky a zvířata (zvláště jelen ho zaujal). Jednoznačně se stal hvězdou toho dne a byl na to patřičně hrdý :-)
Ještě ten den jsme se přesunuli do Břeclavi, abychom hned další den opět poznávali nová dobrodružství.
 
6. 5.
Socializace začal hned při ranním venčení v 6 ráno, když spustili sirény "požární poplach". Byl z toho sice troch paf, ale já dělala že nic neslyším a podřimovala :-), tak to ani Kamík neřešil. Opět jsme byli v lese s Háňou a Indim a ušli docela velký okruh, ale v pohodovém tempu, že K. stačíl ještě blbnout v mokré trávě. Začíná se čím dál víc vzdalovat mimo cestu a dělat průzkumy do okolí, zatím se dá ale pěkně přivolat a když ne, vydám jakýsi skřek (rychlá náhrada na vrhající řetízek) tím ho vyruším z činnosti, rychle zašustím pytlíkem a vlče je u mě. Odpoledne jsem se opět vydali sami na procházku a dali si sraz s jihoruší slečnou (stáří 1 rok) Daysinkou. Krásně si pohráli, K. ji trochu otrimoval a teď bude kadit bílé chlupy, a hlídali celou louku. Je to velmi těžké socializovat štěně když je s jiným psem, navíc kt. na každého béká, K. hrozně napodobuje a bohužel napodobuje i nežádoucí chování. Sám je ubékaný a když se ještě přidá další, tak je to blbé a pejsem se pak bojí a nechce se kamarádit. Zítra jedeme socializovat na prodejní výstavu do Věžek, kde bude určitě hodně lidí, pachů, zvuků apod.

5. 5.
V poslední době má Kamots období "negace" je velmi protivný a hrozně se vzteká a ohání. Musím se dost ovládat, abych to nezbřinkala. Je to protiva. Jak se mu něco nelíbí, hned se ohání. I na kluky si víc dovoluje, proto musel i Gripp přitvrdit a zdá se že je to dobře. Já to řeším tím, že zvýším hlas a chytnu ho tak aby nemohl kousat a dokud se neuklidní, tak ho nepustím, vždy si prosadím svou.
Jinak dnes jsme opět vyrazili do města (a na nádraží), ale tam se K. vůbec nelíbí, musí chodit na vodítku a ty auta a lidi, se mu vůbec nelíbí. Mezi náma, taky chodím raději po lese. Taky jsme dnes zažili pořádnou bouřku, když jsem jeli ven do lesa. Vše proběhlo ok. Haweky se dost bojí, ale v autě mu to naštěstí tak nepřišlo, takže to nemohl na mládě převézt.

3. - 4. 5. Opět jsem vyrazili do "velkoměsta" a strávili víkend u rodičů. Využila jsem docela rušné soboty a vyrazili jsme do města na uvazovací procházku. Asi na každých 50ti metrech jsem mládě uvazovala a chodila buď do obchodů n. za roh, k výloze apod. Nechávala jsem ho různě dlouho a když zmlkl, tak se vrátila pochválila a zase odešla. Pak už mu to bylo jedno a čekal a čučel. Chtěla jsem jít ještě na nádraží, ale už toho měl dost. Odpoledne si ho ještě hladilo malé dítě a on byl moc hodný, sice ze začátku dělal bubáky ale dítě se nebálo a šlo si ho pohladit. Také si čuchal dítě na odrážedle a takové malé batole. Na odpolední procházce v lese jsem mu opět nachystala stopy. Doma se ani jednou nevyčůral a vydržel celou noc. Druhý den jsme byli opět v lese a hráli na schovku, trochu pršelo ale vlkovi to přece vůbec nemůže vadit. Večer jsme si vyšli na večerní procházku do města, měli jsem štěstí, nějaký blázen tam jezdil na motorce a hrozně to tůroval. Nebyl to sice příjemný zvuk pro nikoho, ale jako nový zvuk do databáze štěněte to bylo dobré.

 1. 5.
Vyrazili jsme si na výlet do Bílých Karpat teda na takovou malou procházku s hodně přestávkami. Prošli jsem chatovou oblastí, vydupali pořádný krpál a do nekonečna si K. hrál se všemi členy výpravy naše a Vičarovic smečka. Hrozně ho láká voda, tak snad ji bude mít rád. Zatím ho do ní nemůžu pustit, protože nemá dokončené očkování.
30. 4.
V rámci tréninku "zvyk na jinou osobu" strávil K. celé dopoledne s Háňou. Byli v lese (tam je zatím nejhodnější) s Indiánkem (zl. retriever) a prý byl moc hodný a poslušný (aby ne když ho krmila jen kuřetem:-))) Jediná věc byla, že se vyválel v uschlé žábě. Vůbec má velmi oblíbené válení (zatím ve vysušených) živočiších. Už okusil žábu, žížalu a holátko ptáčátko. A myslím, že bude hůř, zatím nežere hovínka jen kůru, tak uvidíme, ale jsem připravená na vše. Odpoledne byl opět na tréninku agility a snažil se zlepšít reputaci čévéčkům, lidé mají hodně předstudků. Taky se "kamarádil" s jednou odrostlou ovčandou, ale já jsem z toho setkání neměla moc dobrý pocit, tak jsem to raději ukončila, ona byla dost napružená a každou chvíli to vypadalo že vystartuje (páneček ji uklidňoval a tím podporoval v její činnosti), nic se naštěstí nestalo.

29. 4.
Dnes jsme poprvé zkoušeli stopy. Uvázala jsem K. u sloupku a kousek od něj (aby viděl) jsem vydupala v trávě čtverec asi 1mx1m a rozházela tam pamlsky. Kamík to vše sledoval, takže byl natěšený a hned se dal do práce, já mu jen říkala "hledej stopa" a velmi ho chválila když nacházel pamlsky, vysbíral je sám bez velké pomoci. Pak jsme se procházeli loukama a občas přivolání, utíkala jsem mu a schovávala se mu. Cestou zpět jsme trénovali odložení u kauflandu, ani moc neřval, byl unavený. Musím si najít čas a opravdu s ním chodit jen sama, potřebuje to jako sůl.
27. 4.
Intenzivka agility
S celou smečkou jsem se zúčastnila intenzivky agility. Zde je zase uplně jiné spektrum pejsanů, takže to pro Kamíka bylo opět něco nového. Pejsani z něj byli sice trochu vyjukaní, ale nakonec se našlo pár odvážlivců, kt. si s ním pohráli. Nakonec se tam sešlo docela dost mimin, 2 borderky (stáří 4 a 5 měsíců), Aremi, velký pudl (4 měsíce), kříženec křížence labradora (5 měsíců) ... Byla to sranda, běhali tunely a okolo překážek, občas nějakou přeskočili. Když se trénovalo, tak byl K uvázaný mimo od kluků ale byl tak unavený, že spal, jen když cvičil jeho idol Grippen, tak řval, nebylo mu to ale nic platné tak toho taky nechal. Jinak jsem ho v průběhu dnes několikrát pustila a cvičila jemně poslušnost. Ten zbytek dne byl mimořádně hodný.
 
 26. 4.
Bonitace a svod československých vlčáků - Jevišovice

Takže nakonec jsem se odhodlala a cestu tam i zpět odřídila. Vzali jsme i našeho kamaráda Aremiho. Kamots se viděl s maminkou a babičkou a Aremi s tatínkem. Byla to výborná socializace, máma Bellis několikrát K. vysvětlila jak se chovat a pěkně si s ním hrála. Kluci se čuchali téměř s každým čévéčkem (a že jich tam bylo), které bylo hodné a ochotné se s miminy obtěžovat :-) Ale hlavně si spolu hráli v cizím prostředí a tak ani nevnímali všechny ruchy a zvuky. Vyzkoušeli jsme si podložku (na které se měří) a taky kladinu. Taky se mazlili se spoustou lidí a učili se hlídat si své paničky mezi tolika lidmi. Ke konci už byl Kamík tak otrkaný, že si prostě obcházel lidi sám, tam si vzal pamlsek tak se napil vody ... prostě pohoda. Taky jsme je nechali asi na 45 min samotné u stromu (no samotné, byli tam i Gripp a Hawk), ale byli tak unavení, že hned usnuli :-))) Cesta zpět byla velmi klidná a kluci spali jak zabití. Myslím, že to byl opět velmi prospěšný den pro naše malé "vlčky" :-)

24. 4.
Tak jak téměř každé ráno (ale vůbec jsem to nezmínila) jsem nechala K. doma a šla ven s klukama, musí se naučit být sám i bez nich. Je to ale asi ten nejžalostnější řev :-( už to ale netrvá 20 min ale asi 5-10min. Po návratu jsme opět vyrazili naši trasu městem. Tentokrát jsem ale ze sebe dělala opět vola (podle pohledu kolemjdoucích). Nechala jsem K. uvázaného před obchodem a stála za dveřma (neviděl mě) a čekala až na sekundu zavře klapačku a já ho mohla odměnit. Lidi na mě koukali jak blbí, zvláště když jsem to opakovala asi 3x, pak jsme šli dál a u jiného obchodu opět a takhle ještě asi na dalších 3 místech na naší trase. Ke konci už mě měl fakt na háku, seděl na zadku nebo si čuchal okolí :-) Pak jsem ho pustila (ve městě) a dali jsme si běh na 50m, běhá velmi rychle a to má 11 týdnů, co až bude starší ... to mě bude tahat na koloběžce :-))) Už se těším. Na odpolední procházce v lese (s celou smečkou, vím že bych měla co nejvíc sama, ale z organizačních důvodů to prostě nejde) jsme měli štěští a na stadionu u lesa se konaly nějaké závody a neustále tam něco hlásil rozhlas. Dělala jsem jakože nic a Kamík nakonec usoudil, že to opravdu nic nebude a věnoval se své oblíbené činnosti - věšet se na chudáka Hawkeyho, žrát bahno, číhat na Grippa když aportuje apod. Potkali jsme velmi sexuálně aktivního malého pudla (náš kamarád z agility), který na K. stále naskakoval, ale je vidět že je to přírodní pes, K. pudlíka vycvakal, udělal si pořádek a pak si spolu pěkně hráli. Využila jsem toho, že byl Kamots docela zmožen a vzala ho do pizzerie na kafe. Nejdřív koukal a chtěl vše zkoumat (byl v hospodě poprvé), ale pak (jak jsem doufala) ho to vše zmohlo a pěkně zalezl pod stůl a spinkal a spinkal .... Abych nezapomněla, začala jsem ho nutit před každou silnicí si sednout.
 
23. 4.
Aby nebyl Kamots takový závisláček (začíná to tak vypadat), dnes odpoledne ho hlídala naše nej kámoška s retrievrem Indiánem (viz přátelé). Vše zvládli perfektně.  
22. 4.
Byli jsme v lékárně, teda já a K. čekal před .... byl to opět řev, ale já to neřeším, když řve tak čekám až na chvíli přestane a vrátím se a odměním ho. POkud nepřestává a já nemám čas čekat, prostě přijdu a bez emocí ho odvážu a jdeme n. zase odejdu. Dnes jsme trénovali osamocení. Byli jsme v lese a kluci byli uvázaní (různě od sebe). Nejdřív cvičím s Hawkeym (retriever) pak Grippenem a až na posledním místě s Kamíkem (dle hierarchie). Kam hrozně řval, ale já ho ignoruji. Občas jsem ho šla pochválit. Pak jsem ho uvázala zase jinde a začala kluky vyčesávat, Kamík to taky zvládl. Dala jsem mu pamlsek, který mu trvá delší dobu zpracovat a jen tak cvičně ho češu (jen zlehka). Je to uplně v pohodě, už mi důvěřuje. V lese jsme byli docela dlouho a K. už pak vůbec neštěkal a pěkně ležel :-) Začala jsem jen tak z legrace nacvičovat povely tance se psem - otočku okolo své osy doprava a doleva :-) Za maso udělá všechno. Taky se dnes kamarádil s roční fenkou francouzského buldočka.
21. 4.
Opět jsme navštívili nové prostředí a to nákupní centrum, pěkně jsme si ho prošli a bez problémů jsme míjeli nákupní vozíky. Kamotskovi se moc nelíbílo autíčko (za 5tikorunu se hýbe), ale šli jsme se na něj podívat zblízka a vše bylo O.K. Trénovali jsem čekání před obchodem, ale zatím to trvá, než přestane K. řvát jak tur, ale to vůbec nevadí, to chce čas. Také jsme pochodovali okolo dost frekventované silnice a to se Kamíkovi moc nelíbílo a dělal oslíka :-) Jenže na mě to neplatí, prostě ho táhnu za sebou a když se chytne, tak mu dám odměnu. Další zkušenost byly strunové sekačky na trávu, kterými sekali trávu okolo chodníku. Pánové byli tak hodní že sekačky vypnuli a nechali mládě, aby si to očuchal :-) 
Zase jsme si dali scuka s Aremim (čévéčko o 14 dní starší než K) a šli jsme na pěknou procházku. Kluci se nejdřív trochu poprali, ale když měli vztahy vyřízené, krásně si pohráli :-) 

Shrnutí po měsíci společného soužití.
Začátky byly opravdu krušné. Nicméňě jsme to překonali dá se říct ve zdraví. Snažím se Kamíkovi dát do života co nejvíc to jde a myslím, že už to trochu nese i ovoce. Čistotnost už jsme zdokonalili natolik, že v noci nevstáváme. Přes den,pokud příjdu ve správnou dobu, tak už se taky nepočůrá. Myslím, že chápe povel "udělej" a opravdu se vždy vyčůrá a běží si hned pro odměnu. Chůze na vodítku už nám taky jde, dokonce zde jsou náznaky i chůze u nohy. Myslím, že umí povel "sedni" a "ke mně". V kleci už je taky jako doma, jak ho tam dám, neřve a je hodný. Jízda v autě výborné. Na procházkách na mě pěkně reaguje. S jídlem už se tady nepereme ale sní co dostane. Poznává známé tváře a dokonce je i vítá :-) S pejsanama se taky snáší dobře, pravda je trochu hrrrr ale moc dobře ví, kdy si co může dovolit. Dobře zvládá i povel "ne nesmíš" a dokonce si dá i říct a nezkouší si za každou cenu prosadit svou. Myslím, že jsme na dobré cestě.
 
19. - 20. 4.
O víkendu se konala velká socializace s rodinou. Osvěžil si vztahy s mými rodiči a babičkou, nové přátelství bylo s bratrem a jeho manželkou, s kamarádkama, s křížencem jezevčíka, 2 nové byty, 2 nové činžáky, procházky v nových prostředích - Valtický park, podél řeky Dyje. Výtah už používá excelentně, jakoby ho používal denně. Nocoval v postýlce (klec) a byl moc šikovný. Taky si obnovil přátelství se svými chovateli, poznal je, bylo to hezké :-)
18. 4.
Kamots se rozhodl šéfovat své paničce v momentě kdy jsem ho vzala do náruče začal kousat všude okolo, byl takovém zápalu že nechtěl přestat a kousal čím dál víc za hrozného křiku. Vůbec mě to ale nerozhodilo, prostě jsem ho chytla, aby nemohl kousat a držela ho než se nevyvztekal, pak jsem povolila a on mě ťafnul znovu, tak jsem ho položila na zádečka a držela pod krčkem (řval jak tur) opět dokud se neuklidnil. Pak jsem ho pustila nechala ho být, za chvíli jsem ho opět vzala do náruče ... byl jak beránek :-)))
Taky se dnes kamarádil s německou dogou (3letý pes), choval se slušně i když doga jen ležela, opatrně ji ohryzával :-)
17. 4.
Tento den jsme absolvovali jízdu na eskalátorech. Tentokrát už ale K. nastupoval a vystupoval sám ( s mojí pomocí). Dále jsme se honili okolo stavby, kde pracovali se zbíječkou a jinými hlasitými přístroji. Také jsme poprvé trénovali nošení náhubku (jsou to jen takové pásky respektive ohlávka) a docela to šlo, za velké podpory pamlsků si ho nechá chvíli na nose:-) A zlatý hřeb byla 1. jízda autobusem z centra Hodonína na hřbitov (asi 4 zastávky), choval se jako profík a dokonce z předposlední stanice do poslední jel s náhubkem :-)

16. 4.
Snažím se K. chodit aspoň jednou za den ven sama bez kluků (zlaťák, borderák), což je ale dost náročné. Většinou chodíme do města, ale dnes jsme byli v přírodě, navíc v cizím prostředí, takže dnes jsem měla pocit že za mnou Kamots chodí "jako pejsek" :-) Večer jsme byli zase celá smečka vč. dalšího zlaťáka a opět v cizím prostředí a po tmě. Taky se nás držel, ale jen proto, že Gripp (borderák) byl daleko. Jinak na jméno už slyší a dokonce mám pocit, že umí povel sedni a udělej (aby se vyčůral). Dokonce už vydrží se nepočurat od 23h - 6h ráno. S tou čistotností ale zatím dost bojujeme. Snažím se s ním chodit každé 2,5 hodiny, ale někdy je počůraný už 1 hodinu po vyvenčení. Ale je to čím dál lepší.
15. 4.
Opět jsme navštívili nádraží a procházeli podchodem, tentokrát na volno. Na nástupišti jsme potkali našeho vlčího kamaráda a opět byla bitka. Pravda je, že K. se nezormýšlel a hned si ho podřizoval, Aremi se chvíli nechal ale pak se zbouřil a bylo to docela zajímavá podívaná, teda pro nás, co víme o co gou, kolemjdoucí si mysleli, že se tam někdo vraždí.

14. 4.
Trénink osamocení před obchodem na pěší zóně. Řval jako tur, takže ho všichni kolemjdoucí k mé velké radosti litovali a hladili, čímž ho v jeho řevu jen podporovali. Procházka po obchodním středisku, 3x jsme jeli na eskalátorech.
13. 4.
Na dnešní den jsem Kamíkovi zorganizovala procházku s o 14 dní starším miminem čévéčka :-) Bylo to moc příjemné, ale Kamík je hrozný drsoň, kamarád se ho ze začátku dost bál a stále řval. K. byl jak tank, prostě šel po něm a basta. Pak se kámoš trochu víc osmělil a ke konci už si normálně hráli. Pravda je, že málokdy byl K. na zádech, většinou on válel toho druhého. Opět další zkušenost. Je čím dál nezávislejší a někdy mu už na lákání nestačí ani kuře :-( Večer jsem ho ještě naštvala s čištěním uší, to se mu fakt nelíbí, kouše kolem sebe jako hrom, má ale smůlu, protože já si vždy prosadím svoji :-)

11. - 12. 4.
Seminář pro veterinární techniky v Hradci Králové (Vetfair)
V rámci socializace jsem si na sebe upletla bič a vzala "drákulu" s sebou. Cesta autem probíhala bezproblémově, téměř celou cestu spal. Za to v přednáškovém sále to bylo docela o nervy, stále si chtěl hrát (což je přirozené když celou cestu spal), tak jsem se snažila ho zabavit, jak jen to šlo, ale nakonec jsem to vzdala a skončili jsme na trávníku před kongresovým palácem Aldis. Pro Kama to ale mělo obrovský význam, všude okolo chodilo spousta lidí a občas nějaký pes. Kamots se spřátelil s 3letým psem staford. bulteriéra a holčičím plaveckým oddílem. Pokousal nepřeberné množství prstů a paží a nikdo nedal na mé rady, ať si s ním okamžitě přestanou  hrát, když kouše. Večer byl ještě na návštěvě u jedné mladé rodiny s dvěmi malými dětmi  (3,5 a 2 roky) a zažil co to je, když děti řádí, řvou a pobíhají. Po chvilce rozpaků je začal nahánět a chytat za kalhoty (dětem nevysvětlíte aby zůstala stát a nehýbala se, takže ...), zároveň s nima absolvoval i vodní válku ve sprše ale jen z bezpečné vzdálenosti ... V noci spal poprvé na hotelu a vezl se ve velkém výtahu (sám vešel, stál a zase vyšel). Vše absolvoval po svých a ze své perspektivy. Pro jistotu jsem mu vzala klec, takže v noci spal v ní, byl moc hodný a vůbec neplakal. Ráno se vzbudil o půl hodiny později, vyčůral se na podložku a šli jsme objevovat sídliště okolo hotelu Garni. Téměř všude (kde to bylo bezpečné z hlediska aut) chodí na volno a učí se běhat na přivolání, volám ho co nejmíň, ale když už tak odměna stojí za to. Na semináři byl taky moc hodný, do poslední chvíle jsem se ho snažila utahat, pak ho šoupla do klece (párkrát zavyl a byl klid) a on opravdu držel papulu, měl v ní uzené prasečí ucho, které ho asi nakonec uspalo. O přestávce se pěkně vyčůral venku a hurá mezi stánky a lidi (kterých bylo opravdu hodně). Lidi mu vůbec nevadili a hrdě si ťapal. Hodně času jsme trávili venku,kde se opět kamarádil s belgickou ovčandou (1 rok) a křížencem NO. Na cestě zpět opět spal. Zvládnout se dá i taková akce, kde musí být pes hodný a v klidu, ale člověk to musí mít promyšlené a nesmí nic zanedbat. Důležité je zvíře zaměstnat (unavit) a správně to načasovat. Mně se to povedlo, ale spíš to bylo štěstí, neboť u štěněte člověk nikdy neví. Každopádně je to opět výborná zkušenost.
10. 4.
Absolvovali jsme procházku opět v novém prostředí a opět K. trénoval osamocení (řev nemusím popisovat). Dále se Kamots poprvé česal. Bylo velice krátké (v podstatě jsem asi 1 - 2x přejela srst hřebenem) a odměněné spoustou pamlsků a pochval. Dále se zúčastnil pálení dřeva a hrál si s dětmi (stáří asi 7 - 12 let), no hrál, spíš je ignoroval, ale to nevadí, to je taky způsob komunikace :-)))
9. 4.
Dnes byl K. poprvé na cvičáku a pomáhal nám stěhovat agility překážky. Seznámil se s lidskými a psími kamarády (trpasličí pudl, chodský pes, šeltie, border collie). Vše proběhlo ok, on si umí říct, když se mu něco nelíbí, hlavně je histerka, takže u toho seznamování hrozně řve :-) 
 8.4.
Dnes K. absolvoval první čištění uší :-))) Byl to trochu boj ale zvítězila jsem. Zákrok byl rychlý a jen cvičný, pouze jsem navlhčila dětským olejíčkem kousek vaty a jemně vytřela boltce uší. Samozřejmě se to neobešlo bez velké pochvaly a pamlsků. Dále jsme abslovali procházku se dvěma borderkama (vůbec si ho nevšímaly a kdyžna sebe upozornil, dostal jednu štípanou, tak toho raději nechal) a cestou jsme potkali i jednoho moc milého dalmatina.
 7. 4.

Poprvé šel na procházku po městě v dešti (to se mu ale vůbec nelíbilo, stále sledoval pacičky jak mu čvachtají, nemá to být náhodou odolný pes?)a byl v obchodě s mobily, kde vedl s prodavačem vášnivou debatu, až se prodavač divil, jaký má zvučný hlas :-)

4. 4. - 6. 4. 2008
Tzv. "socializační víkend"
Byli jsem na víkendu s Ivo Eichlerem a jeli jsme tam hlavně kvůli vlčeti, aby se správně socializoval a taky aby mi ho Ivoš trochu omrkl a poradil co a jak při výchově. Hned jak jsme přijeli jsme šli na procházku s ridgebacky a jihoruskou ovčandou na procházku. Cliffa a Coopra už znal, takže v pohodě, ale Daysi pro něj byla nová. Je to 11ti měsíční štěně, takže byla sranda. Stále na něj dorážela a on je přec jen malý, takže spíš odrážel útoky a byl trochu nevrlý. Snažil se ale všem stačit a samozřejmě to nepřestával komentovat. A já si myslela, že čévečka neštěkají (kdo ví, zda mám vůbec čévéčko :-))). Večer jsme šli na poznávací schůzku s ostatními táborníky a každý si musel povinně Kama pochovat (spolu s ním vyfasovali i piškoty). Byla to bezva věc na zvykání, Kamík to zvládal s přehledem a byl moc zvědavý a šikovný. Večer spal jak zabitý a vydrželo mu to až do rána. Další den byl asi nejvýznamnější a taky nejnáročnější. Dostala jsem za úkol brát vlče všude s sebou, aby se otrkalo a zvyklo si být sám kdekoliv. Takže jsem nabalila kobereček, řetízkové vodítko a šlo se na plac. Kamotska jsem uvázala ke sloupku nedaleko výcvikového placu a nechala ho svému osudu ať řve či ne. Je to z toho důvodu, aby si zvykal na hluk a rámus a aby dokázal odpočívat a být v pohodě i "nesterilním" prostředí než je klid bytu. Cvičila jsem s Grippem (borderka) a občas za Kamíkem přišla, trochu ho rozdráždila odměnila a zase odešla. Hrozně řval a naříkal, ale já jsem ho nechala. Po nějaké době jsem ho uvázala zase jinam a zase jinam a tak jsem to střídala. Musel být na řetízkovém vodítku, aby už od mala vědět, že jsou zbytečné pokusy ho překousat. Pak jsem ho vždycky na chvilku vyměnila za Grippa nebo je vzala oba na malou procházku a cvičila přivolání. Později už jsem ho nechávala chodit mezi lidma i psama a on sám si odhadoval, který strejda či teta jsou kamarádi a kteří ne. Je to obrovská zkušenost, neboť normální pes štěněti neublíží a když o jeho společnost nestojí, tak mu to prostě dá vědět. Tak maximálně ho někteří neohrabanci trochu přišlápli, ale to nic nebylo. Kamots se mezi všemi pohyboval jako rybka ve vodě. V rámci programu  jsme měli i základy vystavování na výstavě, tak jsem se s Kamotsem taky zúčastnili. Ukazovali jsme zoubky ze všech stran a K. byl moc hodný. Také jsme byli několikrát v místní hospodě a K. chodil na volno a sám si prozkoumával okolí a lidi. Sice se pod stolama párkrát ztratil, ale vždy se našel někdo, kdo ho našel buď jak si někam maširuje n. že někde spí. Pak už byl ale hodně unavený a na poodpolední výcvik jsem ho zavřela do předsíňky chatky (trénovali jsem osamocení), dala jsem mu tam pelíšek a vodu a odešla, vůbec to neřešil a hned usnul. Večer jsem ještě dělali obrany a to už K. opět sledoval z povzdálí, už ho to ani nepřekvapovalo. Další den bylo na programu přivolání. Opět jsem se s K zúčastnila a bylo mi ukázáno, jak to na sebe nafixovat. Ivo mi bohužel řekl, že je K. buď hluchý nebo neslyší na jméno. Já jsem to ale do té doby nemohla vůbec posoudit, neboť na mě reagoval vždy dobře, ale asi to bylo na hlas a ne na jméno. Tak jsem na tom začala hned pracovat a když ho krmím, stále opakuji jeho jméno. Celé dopoledne,když ostatní cvičili byl Kamínek opět uvazován na různých místech a zase pouštěn, jako předchozí den. Po návratu domů všichni spali jak zařezaní.  Tento víkend byl velm užitečný, neboť nejen že K. získal hodně nových zkušeností, ale nyní jjsou jeho protesty když musí jít spát do klece daleko menší a je velmi hodný. 
 
31. 3. - 3. 4. 2008
V tomto období jsem absolvovali návštěvu u kamarádky Marťi a jejích ridgebacků. Sice už se viděli, ale velmi krátce. Setkání proběhlo na zahrádce, ze které byl K. trochu vyděšený, neboť ze sousedství se podél plotu vyřítil NO. Vše ale proběhlo v poho, Kamík se schoval za dřeva a jak nebezpečí pominulo, tak vylezl. Kluci z něj byli trochu v rozpacích, ale on spíše řešil nové prostředí. Pak šli dovnitř a tam chytil amok, lítal po pokoji a naháněl bojícího se ridgebacka :-) Pak se mu vyčůral do pelechu. Další zkušenost byla ranní procházka v dešti, chytal kapky ale pak už se mu to nelíbilo a když jsem ho nesla, tak hrozně řval a klepal se. Do kaluže ale klidně ťápne, takže to nevidím nijak tragicky. Byli jsme v novém prostředí a v ulici kde řvali psi, šel ale statečně. Večer jsme absolvovali večerní procházku se smečkou ridgebacků (4), byla opravdu tma, ale opět za náma statečně šel a pozoroval jak si smečka hraje a vydává u toho strašidelné zvuky. Už se naučil vyhýbat si hrajícím psům a letícímu Grippenovi, aby ho nesejmul.
 
30.3.
Dnes jsme se špatně vyspali, celý den jen kňouráme a kňouráme. Ráno prý řval jak tur dost dlouho (ráno ho vždy nechávám asi na půl až třičtvrtě hodiny samotného a jdu s klukama ven), kuře s rýží mu sice trochu spravilo náladu ale stejně byl protivný. Byli jsme opět ve městě, tentokrát v obchodním domě a na pěší zóně (potkali jsem jednoho moc milého kamaráda kříženec špice a jezevčíka a kluci si pěkně pohráli) a tentokrát do nezvládál tak bravurně jak normálně. Pak jsme seděli v centru města (je tam kostel a okolo trávník se stromy) a nasávali jarní počasí. Přišla za náma krásná černá ovčanda a setkání proběhlo taky v pořádku. Pak si mládě zase schruplno. V lese jsme potkali obrovské auto, které sváží dřevo a Kamík se vůbec nebál, jen koukal,když se pak zastavilo, šel se podívat až ke kolům
:-) Za pamlsky už bere i piškoty. Žádný žravec to teda není, granule žere jen když musí, ale já ho nenutím, prostě to tam nechám jen chvíli a když to nesežere, tak nic nedostane.

29.3.
Byli jsme na návštěvě u rodičů v Břeclavi, v autě se choval výborně a spinkal, projel se výtahem a sám do něj nastoupil. Vycházka do města proběhla taky dobře, spoustu lidí a dětí, všichni se chovali slušně. Taky jsme se seznámili s 4měsíčním šarpejem a dospělým sibiřským husky, taky vše ok. U rodičů doma byl taky moc hodný spinkal čůral kakal :-))) To venčení je zatím věc, kt. nám moc nejde, potřebuje chodit pravidelně každé 2 hodiny, opravdu nevydrží. Pokud panička neslyší budík a nevstane, máme ráno počůraný pelíšek ... Takže stále vstáváme v noci každé 2 hodiny i když mládě spí, jdeme na dvoreček a pak zase honem na kutě. Naštěstí je moc hodný a už neprotestuje a hned usne. I když zůstává sám, tak chvíli kňučí ale pak to vzdá a spí. Dokonce když je doba krmení, mašíruje do klece a čeká až dostanou jídlo kluci dle hierarchie a pak ví že dostane on. Pravda, chodí kontrolovat misky, ale tam už většinou nic není. Hawkey by mu senior granule klidně přenechal ale Grippen mu okamžitě ukáže, kde je jeho místo. Kamots sice protestuje ale poslechne. Taky jsme byli v lese, seděli v trávě a každý si dělal co chtěl. Zkoušela jsem chodít schválně jiným směrem než psi a volat ho a krásně přibíhá na přivolání. Nevolám ho zbytečně, jen když vidím že mám šanci na úspěch.
28.3.
Takže výchova a socializace stále pokračuje, procházku po městě už zvládáme bravurně (na vodítku) a dokonce už se ani nevztekáme. Nebojíme se aut a neznámých zvuků. Byli jsme na nádraží a procházeli podchodem, pak jsme se prošli po peróně a vagonem motoráčku. Vše naprosto v pohodě za kus kuřete. Na jméno už slyšíme krásně. Chodíme na procházky do lesa a tam lítáme na volno s celou smečkou. Na přivolání reagujeme opravdu skvěle a dokonce trénujeme i "sedni". Povel ne nesmíš už taky zvládáme. Taky jsme jeli poprvé v autě vzadu jako velký chlap a taky bylo chování vzorové. Pobyt v kleci už taky není tak hrozný, i když vykulování se na Hawkeyho pelechu je prostě nejlepší.
 
25. 3.
už pomalu začíná slyšet na jméno, pokaždé když zavolám jeho jméno a on přiběhne tak dostane pamlsek (piškoty nechtěl, tak jsme zvolili vařené kuře). Samozřejmě ho volám jen v době kdy jsem s ním sama a zrovna nedělá něco hrozně zajímavého a nebo když vidím že běží mým směrem ... Taky už se nám docela daří chůze na vodítku, napoprvé to bylo sice jak krocení divé šelmy, ale kuře vše spravilo. Sice se stále rozčiluje když se nejde jeho směrem, vzpíná se a neuvěřitelně řve a když chvíli počkám a nechám ho vyřvat a pak ho zavolám, většinou si dá říct.
22.3. 
 ... tak nakonec to přece bylo jak jsem psala, ale tři hodiny bylo fakt hodně zoufalé, malé vlče vydrželo sotva 1,5 hodiny. Moc jsem se nevyspala ale vytrvala jsem a on opravdu usnul. Bylo to ale takové celé přerušované, nejdřív řval snad půl hodiny a když konečně zabral, za chvíli jsem ho budila na čůrání. Stejně měl ráno nakaděno v misce s vodou :-)))

22. 3. 2008
První den doma ho nechám pořádně rozkoukat, ale v noci už bude pěkně spinkat ve svém pelíšku v kleci ... každé tři hodiny budeme vstávat a chodit na dvoreček aby se co nejrychleji naučil čůrat venku a měl co nejmíň příležitostí udělat loužičku doma ... tak uvidíme, jak to nakonec všechno dopadne :-) 9.3. 2008 Kamík je zatím ještě malé mimi, takže výchovu má na starosti maminka a chovatelé.  
TOPlist